Připomíná si komunistický zločin, který měl československou veřejnost připravit o zbytky vůle brát na sebe odpovědnost za okolní svět, smazat stopu po demokratickém odkazu československého ženského hnutí i vyděsit každého, kdo by byl natolik „ješitný“, že by se odmítl podvolit politickému teroru a každodennost nepřijal jako svou jedinou životní náplň. „Ješitnost“ ostatně byla jedním z prvních nařčení, jež komunisté vůči Horákové vznesli.
Milada Horáková, rozená Králová, se ocitla ve středu vykonstruovaného soudního procesu s třinácti obviněnými, na jehož konci nechali představitelé československého komunistického režimu v čele s prezidentem Klementem Gottwaldem zavraždit nejen ji, ale také významnou osobnost protikomunistického odboje Jana Buchala, divadelního kritika a novináře Záviše Kalandru a právníka a bojovníka proti komunismu Oldřicha Pelcla. Dalších devět lidí z procesu komunisté odsoudili k doživotnímu či mnohaletému pobytu v žaláři.
Milada Horáková zemřela v úterý 27. června 1950 v 5:35 hodin ráno. Na její statečnost, sílu, odvahu a laskavost nezapomeneme.
K uctění odkazu Milady Horákové si dovolujeme připomenout rozhovory s odborníky z FF UK, literární historičkou doc. Libuší Heczkovou, která líčí její význam pro československé ženské hnutí, a historikem doc. Jakubem Rákosníkem, který v rozhovoru mimo jiné odpovídá na otázku, proč ji nikdo nezachránil.
