Jeho dílo odráží dějiny téměř celého oboru. Profesor Leopold Pospíšil, expert na antropologii práva, emeritní profesor Yaleovy univerzity a někdejší přednášející FF UK zesnul 25. října 2021 ve věku 98 let v americkém New Havenu. Nakladatelství Karolinum v těchto dnech vydává jeho paměti s názvem Adventures in the ‚Stone Age‘ (eds. Jaroslav Jiřík, Martin Soukup).
„Indeed, I was not even afraid of death. This lack of fear dated back to my childhood when, at the age of five, I was afflicted with appendicitis which ultimately burst causing peritonitis. It was 1928 when there was no penicillin or other antibiotics to help me recover… During these operations my heart stopped and I had a strange dream that haunted me afterwards but later fortified me for the rest of my life. I dreamed I was running on a parquet floor with cracks big enough for me to fall though into a fiery glow beneath. In front of me was a brilliant golden light which I was trying to reach. Suddenly, my feet left the floor and I floated into the embrace of the golden light. What a marvellous experience!“ (Pospíšil, L. 2021: Adventure in the ‚Stone Age‘, s. 19–20)
„The Kapauku concept of death tells us that while the body slowly decays and, apart from the skeleton, disappears, the soul, being a true spirit, is unaffected by death. It leaves the body and departs to the virgin forests and mountains, where it stays during the day. “ (tamtéž, s. 38)
V pondělí 25. října 2021 nás navždy opustila mimořádná osobnost, vědec, pedagog a skvělý člověk, profesor Leopold Jaroslav Pospíšil. S ním navždy odešly jeho znalosti, zkušenosti a rady. Dovolte, abych se s panem profesorem rozloučil osobní vzpomínkou.
Začnu ji vlastně téměř od konce. Je 10. října 2018 a jsem na návštěvě u pana profesora Pospíšila v New Havenu. Mým hlavním úkolem je zajistit rukopis jeho knihy vzpomínek na výzkum mezi papuánskými Kapaukovci (připravované Adventures in the ‚Stone Age‘, Karolinum, pozn. red.). Je to však mimořádná příležitost ke společenskému setkání a profesor Pospíšil má společnost rád.
„K obědu bude kačena,“ říká paní Zdena, manželka profesora Pospíšila. „Nakrájejte červené zelí, pane Jiřík, dáme ho vařit. Večer bude bramborová kaše, Lošík ji má rád.“ Je podvečer a já mám před sebou obraz starého muže, jehož hladce oholenou tvář osvětluje tlumené světlo lampy. Je to mimořádný moment. Díváme se totiž na filmy, které pořídil během pobytu mezi Kapauky. Ve vzpomínkách uvízlo několik momentů – žďáření pole, okopávání políček, sklizeň batátů, rybolov na jezeře Paniai, pečení vepře u příležitosti prasečí slavnosti… Zdánlivě banální výjevy, ovšem při vědomí, že se díváme na snímek starý téměř 70 let, je to vše úchvatnou podívanou. Ale nejen to. Kdeže moderní digitální technologie, dataprojektory a 3D efekty multikina. I sám přístroj, na němž pan profesor filmy promítá, je svědkem dávno zapomenutých časů. Jednotlivé scény pan profesor detailně popisuje svým charakteristickým zastřeným hlasem, který dává poznat, že věkem poznamenaná tvář skrývá svěží mysl. Dojem je naprosto ohromující. Tehdy jsem viděl profesora Leopolda Pospíšila naposledy.
Leopold Pospíšil překlenul téměř celé jedno století a spojil osudy lidí tří věků. Bylo takřka neuvěřitelné slyšet jej vyprávět o tom, že s otcem létal na starožitných dvouplošnících, které pamatovaly první světovou válku. Prakticky i celý jeho akademický život a výzkumy, které v antropologii realizoval, nám dnes může připadat jako poselství z doby dávno minulé. Já a mí vrstevníci, tedy studenti profesora Pospíšila, jsme stáli na pomyslném opačném pólu lidí, kteří jej měli tu čest poznat. A bylo věru čemu naslouchat.
Už první setkání s ním v dubnu roku 1999 se mi – tehdy jako vysokoškolskému studentovi oboru etnologie – natrvalo zapsalo do paměti. Nevyprávěl nám o ergologii a domácím šatstvu tradiční středoevropské či balkánské společnosti. Naopak, otevřel nám svět či spíše pohled na něj. Jeho student měl pocit, že se na chvíli stává součástí něčeho velikého, co jej přesahuje a dává smysl. Dozvěděli jsme se od něj, jak má pracovat vědec. Že má být široký ve svých znalostech. Že má být odvážný a statečný. Jeho odkazy na postavu Alberta Einsteina jeho výklad dostatečně výstižně dokreslovaly.
Měl jsem možnost setkávat se s panem profesorem Pospíšilem i v době pozdější, při jeho každoročních jarních návštěvách na Univerzitě Karlově v Praze. Bylo mi ctí organizovat jeho přednášku pro alumni Fulbrightovy komise v Americkém centru v Praze v roce 2015 a doprovázet jej při jeho přednášce na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích o rok později. Tehdy se zrodil plán na vydání jeho poslední publikace Adventures in the ‚Stone Age‘ v univerzitním nakladatelství Karolinum. Žel jejího předání se již nedočkal.
Profesor Leopold Jaroslav Pospíšil v datech
Narozen: 26. dubna 1923 v Olomouci v Československu
Zemřel: 25. října 2021 v New Havenu v USA
1934–42 studium na reálném gymnáziu v Olomouci
1945–48 studium práv na Univerzitě Karlově v Praze (J.U.C.)
1948–49 studium filozofie na Masarykově univerzitě v Ludwigsburgu v Německu
1949–50 studium sociologie na Willamette University, Salem Oregon, USA (B.A. degree)
1950–52 studium antropologie na University of Oregon, USA (M.A. degree)
1952–56 studium antropologie na Yale University, New Haven, USA (Ph.D. degree)
1969 Willamette University, Salem, Oregon (Sc.D.)
1994 Univerzita Karlova v Praze (JUDr.)
1994 Univerzita Karlova v Praze (Ph.Dr.)
Nejdůležitější antropologické výzkumy
- 1952 – pueblanští indiáni Hopi
- 1954–55, 1959, 1962, 1975, 1979 – Kapaukové
- 1957 – Nunamiut Eskimo
- 1962–1963, 1964–1965, 1966–2009 – tyrolští rolníci v Obernbergu
Významné pozice ve vědeckých a krajanských sdruženích
- President of S.V.U. (Czechoslovakian Society of Arts and Sciences)
- President of Association for Political and Legal Anthropology
- President of „Large“, Association for Political and Legal Anthropology
- Director of Division of Antropology, Peabody Museum, Yale University
- Robert Merton Professor of Law, University of Munich, Germany
Leopold Jaroslav Pospíšil coby visiting professor přednášel na řadě univerzit po celém světě. Byl autorem řady významných vědeckých publikací a držitelem řady významných vědeckých i společenských ocenění, mimo jiné Ceny Neuron (2016) a Medaile Senátu ČR (2018).
foto prof. Pospíšila: doc. Jaroslav Jiřík
foto knihy: Zuzana Válková
