Noc s Andersenem s Rychlými šípy a po stopách Velkého Vonta

Předposlední březnový pátek se v Knihovně Jana Palacha konala již pátá Noc s Andersenem a v knihovně tentokrát spalo 21 dětí zaměstnanců fakulty. Letos si knihovny mohly vybrat ze dvou témat: Pejsek a Kočička anebo Rychlé šípy. My jsme zvolili Rychlé šípy a celá noc se proto nesla v duchu dobrodružství party Rychlých šípů a hledání ježka v kleci. 

Program již tradičně začal čtením z knížky, letos se tematicky četlo ze Záhady hlavolamu. A pak už následovala nejočekávanější část programu: bojovka. Na pěti stanovištích děti rozdělené do pěti barevně odlišených skupinek cvičily různé dovednosti a plnily rozličné úkoly – obvykle s již tradičním zakončením: „A kdy už půjdem do skladu?“ V temném lese (spoře osvětleném skladu) měly děti za úkol vydat se za houkáním sov, které je dovedlo až k sovímu hnízdu. Tam našli neohrožení hoši a děvčata vejce a v nich klíček a indicii, které je nakonec dovedly až k dalšímu dílku nutnému k vyřešení celé bojovky. Kdo měl pro strach uděláno, pro toho byla výprava do skladu hračka. Strašpytlové si naopak symbolicky ulovili alespoň svého bobříka odvahy.  

Dalším stanovištěm byla týmová studovna. V té děti do komiksu Rychlých šípů doplňovaly prázdné bubliny tak, aby text dával smysl. Všechny děti díky bujné fantazii text kreativně doplnily, pouze jedna skupinka měla úkol hotový raz dva, neboť jeden ze soutěžících (nejmenovaný Dan) se úkolu zhostil se slovy „tenhle příběh znám, ty texty umím nazpaměť“ – což také uměl. V modré studovně pak děti hledaly v knize „Dobrodružství v temných uličkách“ odpovědi na otázky týkající se Rychlých šípů, Stínadel či Jana Tleskače. Zjistili také, kdo byl tajemný Široko. Díky těmto informacím mohly nakonec vyluštit tajenku, z níž se dozvěděly, že další z indicií ukrývá žlutý kvítek. No a pak už jen zbývalo ho najít… 

Ve fonetické laboratoři na děti čekal úplně jiný úkol: pomocí počítačových manipulací musely Janu Třískovi v roli Velkého Vonta vrátit jeho správný, mužný hlas. V pomalované chodbě děti statečně zachraňovaly Jarku Metelku ze spárů Černých jezdců. Poté díky svému důvtipu rozluštily hádanku a získaly indicie pro nalezení návodu na vyndání ježka z klece. Cesta k němu vedla přes Svatyni Uctívačů ginga. Na každém stanovišti děti sbíraly nejen body, ale také díly do skládačky a postupně si tak složily návod, jak najít tajemné místo, v našem případě Historický kabinet, který se nám kromě skladů zdál být dostatečně tajemný. Tam na ně čekal sám velký Široko i s ježky v kleci. Děti se pak podle návodu snažily vyndat ježky z klece ven, případně se dívaly, jak se to moc nedaří jejich dospělému doprovodu. 

Po návratu do Knihovny Jana Palacha dospěláci posčítali body, aby se poprvé v historii stalo celkovým vítězem družstvo modrých (přesnou statistiku eviduje Dan, který zatím ani jednu Noc s Andersenem nevynechal). Ale jako už každoročně vyhráli nakonec stejně všichni, protože nejdůležitější bylo zúčastnit se! 

Po společné večeři se už chystalo (samo a někdy i s pomocí dětí) spaní na galerii knihovny, následovala pyžamová fotka, čtení pohádky na dobrou noc, zpěv foneticky dokonalého hlasu, a pak už jen spánek rušený občasným brebentěním a couráním, ale snad i sny plnými zážitků. 

knihovníci Knihovny FF UK 


foto: Martin Hundák, Lída Hrnčířová