Odborná muzejní praxe umožňuje studentům vyzkoušet si práci na archeologickém muzejním pracovišti za plného provozu. Budování sbírek (včetně vlastních terénních průzkumů a výzkumů), péče o ně a jejich prezentace veřejnosti je komplexní proces, který propojuje tradiční postupy s moderními technologiemi. O kurs je každoročně nemalý zájem.
Studenti si na praxi nejen „osahají“ skutečné archeologické nálezy, často spjaté se zajímavými kapitolami vývoje bádání, významnými osobnostmi oboru nebo regionu, ale získají i užitečné kontakty. Do muzeí, kde byli na praxi, se nezřídka vracejí jako brigádníci. Někteří v muzeu později také profesně zakotví a znalost běžného chodu pracoviště se jim tak výborně hodí. K těm, kteří se na známá pracoviště pravidelně vracejí, patří například Iva Kučerová. „Díky praxi v muzeu jsem viděla, jak se ukládají a evidují artefakty získané v terénu při archeologických vykopávkách, a také jak probíhá dokumentace a evidence každého takového výzkumu. Kolegové v Národním muzeu byli velmi milí a vstřícní, ukázali mi depozitáře a zapojili mě do každoroční inventarizace sbírek“, vzpomíná na svou praxi v NM.
S Národním muzeem spolupracuje FF UK na organizaci odborných muzejních praxí studentů archeologie už od roku 2012, studenti se vypravují také do Muzea hl. m. Prahy, Středočeského muzea v Roztokách u Prahy a jiných regionálních muzeí po celé republice. „Pracovníci muzea mi umožnili nahlédnout do každodenní činnosti archeologa od evidence nálezů po přípravu výstav, díky čemuž jsem si vyzkoušel, jak se teorie z univerzity promítá do skutečné muzejní a archeologické práce,“ říká Václav Šlik, student magisterského studia archeologie pravěku a středověku, který svou praxi plnil v Oblastním muzeu v Lounech.
Setkání s živou realitou oceňuje i Petr Trávníček: „Muzejnickou praxi řadím bezesporu k nejvýznamnějším praktickým předmětům našeho oboru, neboť umožňuje studentovi na chvíli opustit půdu univerzity a vyrazit do skutečného světa. Tento první krátký výlet z hnízda, byť stále pod ochrannými křídly, nabízí spoustu uvědomění, jakož i možnost srovnat teorii s praxí. Student si snadno vštípí úkony i náležitosti každodenní činnosti muzejního oddělení, anžto se stává jeho žitou součástí. Svou praxi jsem měl to potěšení plnit v Západočeském muzeu v Plzni, v oddělení archeologie pravěku pod vedením Mgr. Milana Metličky. Hned první den jsem byl poučen o dějinách archeologie v ZČM, o badatelské i sbírkotvorné činnosti pravěkého oddělení. Během týdne, který utekl snad až příliš rychle, jsem si vyzkoušel různá pracoviště a úkony, od třídění a lepení keramiky, přes plavení až po revizi sbírek, měl jsem možnost nahlédnout i do depozitářů. Hodně jsem se naučil a i díky spolupráci s laskavými profesionály budu na praxi v ZČM vždy rád vzpomínat. Muzejničiny by mohlo být na oboru klidně i více, samotnou praxi bych o týden i prodloužit a mít možnost si ji zopakovat, neváhal bych, neboť byla všestranným přínosem.“
Práce archeologa v regionálním muzeu dnes totiž není jen „oprašování hrnců“. Početné záchranné výzkumy při stavbách, ale také aktivita desítek či stovek legálně spolupracujících hledačů s detektory kovů přinášejí do muzejních sbírek stále častěji i mimořádné nálezy dokládající styky našeho území s celou Evropou i mimoevropskými oblastmi. Na jejich vyhodnocení a publikaci dnes i archeologové z muzeí okresního formátu běžně spolupracují se zahraničními odborníky v mezinárodních projektech.
Fotografie: Václav Šlik, se souhlasem Oblastního muzea v Lounech.
