prof. Jan Čermák: Případ posledního pěvce. Béowulf a Kalevala

Staroanglický Béowulf (jediný rukopis z doby kolem r. 1000) i finská Kalevala (1849) se počítají k nejpozoruhodnějším projevům světového epického dědictví, jakkoli nejsou epickými skladbami typickými: o první skladbě lze mluvit jako o eposu elegickém a druhý text je možno hodnotit jako epos lyrický. Tento rozdíl je přitom jen jedním z řady odlišností, které srovnání obou skladeb charakterizují. Přednáška ovšem tyto rozdíly v principu pomine a naopak se zaměří na jeden z rysů, jež tyto skladby spojují: jedna i druhá představuje výsledek dlouhého tvůrčího slovesného procesu, na jehož konci stojí jedinečný poslední pěvec – anonymní tvůrce Béowulfa a finský obrozenec Elias Lönnrot (1802–1884). Srovnáním obou skladeb z tohoto hlediska se přednáška pokusí ukázat, jak je možno i texty v mnoha ohledech značně rozdílné a v čase navzájem dosti vzdálené s prospěchem číst v konjunkci tak, abychom lépe chápali okolnosti utváření i stavbu skladeb tohoto žánru.