Marie Krappmann: České překlady „malé velké literatury“: jidiš na pozadí 50. a 60. let 20. století

Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK zve na přednášku v rámci přednáškového cyklu Kruhu přátel českého jazyka.

ANOTACE: Překladatelé jidiš literatury do češtiny čelili v bývalém komunistickém Československu četným výzvám, které vyplývaly z paranoidního postoje komunistického režimu vůči židovské identitě, a tedy částečně i vůči jidiš kultuře a literatuře. Na jednu stranu bylo jidiš vnímáno jako jazyk, který určitým způsobem symbolizoval židovství a byl spojován se zaniklým světem východoevropského chasidismu, na druhou stranu byl přímo spojován se sekulárním levicovým politickým hnutím. Tento ambivalentní symbolický náboj měl za následek rozporuplný postoj komunistického režimu k jidiš kultuře. Není náhoda, že po roce 1948 byla většina překladů jidiš literatury publikována nikoli v knižní podobě, ale v časopisech, zejména v židovských časopisech, jako např. Židovská ročenka nebo Věstník židovských náboženských obcí v Československu. Kromě omezeného počtu čtenářů měla tato publikační platforma další specifické rysy, které měly rozhodující vliv na překladatelské strategie: i) paratexty, tedy eseje a medailonky o jidiš kultuře, formovaly představu o jidiš, což do určité míry ovlivňovalo volbu překladatelských strategií; ii) prostorové omezení v médiu „periodikum“ mělo vliv na výběr textů a žánrové preference; iii) výběr překládaného textu a posuny v cílových textech – např. i změny názvu povídky či novely – často závisely na aktuálním dění. Překladatelé z jidiš do češtiny měli proto omezený prostor, který byl definován jednak sociopolitickým pozadím, jednak specifiky publikačního média. V této souvislosti představím dva překladatele z jidiš, a to Jakuba Markoviče a Hánu Náglovou. Na základě analýzy jejich práce se budu zabývat následujícími otázkami: Jaké možnosti měli překladatelé v hranicích poměrně pevně stanovených komunistickou ideologií? Co všechno mizelo z cílových textů v důsledku cenzury či autocenzury? Dařilo se překladatelům rozšířit dané hranice a nově definovat „pravidla hry“ svými individuálními strategiemi? Pokud ano, jak? Pokusím se na tyto otázky alespoň částečně odpovědět na základě životních příběhů obou překladatelů a analýzy jejich překladů. Příspěvek je zároveň malou ochutnávkou projektu s názvem „Malá velká literatura: české a německé překlady jidiš literatury jako odraz změn v politice a ve společnosti“.