Kruh přátel českého jazyka: Počátky výuky mateřského jazyka u žáků se zrakovým postižením

Klára Eliášková (Katedra českého jazyka Pedagogické fakulty UK, Praha)

Přednáška v Kruhu přátel českého jazyka.

Vzdělávání žáků se zrakovým postižením bylo od svého počátečního konstituování výrazně segregováno v jednotlivých institucích/ústavech zpravidla pod církevní správou, které byly zřizovány spíše pro humánní zaopatřování slepců (tehdejší terminologií). Prvotní záměry těchto ústavů nesměřovaly k výchovně vzdělávacímu procesu, ale spíše reagovaly na dobovou situaci, kdy po zrušení nevolnictví došlo zejména ve větších městech k nárůstu sociálně vydělených skupin. Slepci, vydělávající si převážně žebrotou, mezi takové skupiny obyvatel patřili. Představa, že by se slepec mohl učit mateřskému jazyku, byla nepřijatelná, a proto cesta k systematické výuce předmětu ČJ v tradičním školském pojetí byla velmi komplikovaná. Organizátoři slepeckého jazykového vyučování v ústavech museli překonávat mnohá úskalí vycházející z dobových předsudků, finančních obtíží, ale především z absence vhodného písma, s jehož pomocí by mohli adekvátním způsobem výuku realizovat. Přednáška v základních obrysech představí pouze některé vybrané přelomové momenty při formování didaktiky mateřského jazyka v dobových a kulturních souvislostech od roku 1807, kdy vznikl první ústav pro slepé v Praze na Hradčanech, do roku 1948, kdy začíná proces zestátnění ústavních škol a jejich následné reorganizace.