Téma jazyka a komunikace Václava Havla celý život přitahovalo. Byl to nejen „člověk slova“ – dramatik, esejista, brilantní stylista textů různého druhu od poezie po prezidentské projevy, ale zároveň člověk, který jazyk často podroboval reflexi. Povšimneme si některých poloh Havlova uvažování o „slovech“, hlavně v jeho esejích, dopisech, projevech a rozhovorech. Jeho reflexe bývají v mnohém souvztažné s premisami kognitivně zaměřené lingvistiky, ale současně se v nich nezřídka akcentuje i perspektiva pragmalingvistická. Zajímá ho, co slova prozrazují o konceptualizaci reality, uvažuje o jejich pojmové náplni i možných rekonceptualizacích. Připomíná moc slov působit na realitu a přetvářet ji, vidí jejich ambivalentnost i nebezpečí zneužití – v rozměru individuálním i společenském (též s ohledem na ideologicky a byrokraticky pokřivené konstrukty skutečnosti). Právě v jazyce a komunikaci se realizují zásadní hodnoty jako pravdivost a autenticita, u Havla však bývá jazyk naopak výrazem krize lidské identity. (Komunikační situace deformované ad absurdum jsou názorně modelovány v jeho divadelních hrách.) Slovo představuje v Havlově pojetí „zázrak“ a zároveň i „nástrahu, zkoušku, lest a test“; namístě je tedy ustavičná podezíravost vůči nim, ale současně i odpovědnost za slova vlastní.
Podrobnosti události
- Začátek události
- 25. 11. 2026 18:00 - 19:30
- Místo konání
- FF UK, nám. Jana Palacha 2, Praha 1 (místnost č. 18)
- Webové stránky
- ucjtk.ff.cuni.cz/kpcj/
- Organizátor
- Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK
- Typ události
- Konference a přednášky