Pekař

Josef Pekař

  • 12. 4. 1870, Malý Rohozec – 23. 1. 1937, Praha

  • děkanem: 1909/1910

  • historik

  • Josef Pekař složil maturitu na gymnáziu v Mladé Boleslavi a zapsal se na studium historie na pražské univerzitě. Promoval v roce 1893 prací s názvem Kandidatury krále Přemysla Otakara II. na německý trůn. Poté dva semestry strávil na studijním pobytu v Erlangenu a v Berlíně. Po návratu učil na gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Praze. Brzy po roce 1895 se stal redaktorem Českého časopisu historického, který později po třicet let redigoval. Habilitoval se roku 1897 prací Dějiny Valdštejnského spiknutí (1630–1634). Přispíval také do Ottova slovníku naučného. Roku 1901 byl jmenován mimořádným profesorem na české filozofické fakultě a o čtyři roky později profesorem řádným. V akademickém roce 1931/1932 byl rektorem Univerzity Karlovy.

    Ve svém výzkumu se postupně vyrovnal se všemi významnými kapitolami české historie, přičemž revidoval romantizující Palackého pojetí českých dějin a vtisknul textům vlastní kriticko-pozitivistickou koncepci.

    V letech 1909 a 1911 vydal své nejznámější dílo Knihu o Kosti, která je důkladným popisem šlechtického života za třicetileté války a poměrů poddaných v 17. a 18. století. Roku 1912 vydal studii Masarykova česká filosofie, kde se bránil proti Herbenovým útokům na Gollovu školu a kde kritizoval Masarykovu historickou metodu. Odmítl myšlenku, že by smyslem českých dějin byla náboženská myšlenka humanity; tím zahájil dlouhý spor o smysl českých dějin.

    Pekař byl členem České akademie věd a umění. V prosinci 1935 byl po abdikaci T. G. Masaryka navržen na funkci prezidenta republiky, kandidaturu však odmítl.

(Foto: AUK)