Frida

Emil Frida

  • 17. 2. 1853, Louny – 9. 9. 1912, Domažlice

  • děkanem: 1903/1904

  • spisovatel, básník, dramatik a překladatel

  • Emil Frida (uměleckým jménem Jaroslav Vrchlický) postupně navštěvoval gymnázium ve Slaném, v Praze a v Klatovech . Zde navázal celoživotní, literaturou podnícené přátelství s budoucím slavným lékařem J. Thomayerem, který mu vymyslel jeho literární jméno Jaroslav Vrchlický, když spolu ještě jako studenti navštívili na jaře rozkvetlé údolí říčky Vrchlice u Kutné Hory a on byl unesen nádhernou jarní scenérií. Maturitu složil roku 1872 a po vzoru svého strýce začal studovat v Praze teologii. Záhy však přestoupil na pražskou filozofickou fakultu, kde studoval dějepis, filozofii a románské literatury. V době studií se seznámil s řadou osobností, mj. s Aloisem Jiráskem, později s J. V. Sládkem a Juliem Zeyerem. Zejména s posledními dvěma jej spojila úzká spolupráce v časopise Lumír, charakteristická cíleným rozvíjením zahraničních uměleckých a kulturních podnětů. Tato tendence vyvolala v 2. polovině 70. let ostrou kritickou reakci tzv. národního křídla české literatury (E. Krásnohorská, J. E. Kosina aj.), kteří vytýkali tomuto autorskému okruhu (tzv. lumírovcům) přehlížení potřeb národního života. Od 80. a 90. let se jeho dílo setkalo s všestranným oslavným přijetím doma i v zahraničí, zároveň však Vrchlický čelil četným útokům nastupující modernistické generace, relativizující jeho význam pro mladou soudobou literaturu a kritiku (F. X. Šalda, F. V. Krejčí aj.)

    Od roku 1875 působil Frída jako tajemník a vychovatel synů hraběcí rodiny Montecuccoli-Laderchi v Meranu a v Livornu v Itálii . Po svém návratu se živil jako učitel a roku 1877 byl jmenován tajemníkem na české polytechnice v Praze. Později, roku 1893 se stal mimořádným a od roku 1898 řádným profesorem srovnávacích dějin literatur na filozofické fakultě české univerzity. Stal se čestným doktorem pražské univerzity, 1890 byl jmenován členem právě založené České akademie pro vědy, slovesnost a umění.V roce 1901 byl císařem Františkem Josefem I. jmenován doživotním členem panské sněmovny říšské rady ve Vídni, kde obhajoval požadavek všeobecného hlasovacího práva. Několikrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu.

(Foto: AUK)