Fakulta

Přehled děkanů FF UK

FUNKČNÍ OBDOBÍ | JMÉNO

Výběrově jsou uvedena stručná představení osobností.


1882/1883 | František Josef Studnička

1883/1884 | Jan Krejčí

1884/1885 | Ladislav Josef Čelakovský

1885/1886 | Antonín Frič

1886/1887 | Jan Kvíčala

  • 6. 5. 1834, Mnichovo Hradiště – 10. 6. 1908, Potštejn
  • klasický filolog
  • Jan Kvíčala vystudoval filologii a srovnávací jazykovědu na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde se v roce 1859 habilitoval a roku 1867 byl jmenován řádným profesorem. Jakožto politik patřil k staročechům a byl v roce 1880 zvolen poslancem do říšské rady. V této době se také zasadil o rozdělení pražské univerzity na českou a německou.
    Jan Kvíčala byl mimo jiné spoluzakladatelem časopisu Listy filologické a pedagogické.

1887/1888 | Karel Vrba

1888/1889 | Vincenc Strouhal

1889/1890 | Konstantin Jireček

  • 24. 6. 1854, Vídeň – 10.1. 1918, Vídeň
  • historik, diplomat
  • Konstantin Jireček absolvoval prestižní vídeňské gymnázium Theresianum. V letech 1872–1875 studoval na pražské filozofické fakultě. V roce 1877 habilitován na docenta východních dějin. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 19. století pomáhal organizovat správu a školství v nově vzniklém Bulharsku. V letech 1881–1882 byl bulharským ministrem osvěty a v roce 1884 ředitelem Národní knihovny v Sofii. V letech 1884–1893 působil jako profesor na české Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. Je považován za zakladatele české balkanologie a byzantologie. Od roku 1893 až do své smrti působil na univerzitě ve Vídni.

1890/1891 | Jan Gebauer

  • 8. 10. 1838, Úbislavice – 25. 5. 1907, Praha
  • jazykovědec
  • Jan Gebauer se narodil v Podkrkonoší do chudých poměrů a na přímluvu místního faráře mohl studovat na gymnáziu v Jičíně. Po maturitě nejdříve krátce studoval v Praze teologii, pak ale přestoupil na filozofickou fakultu, kde vystudoval klasickou a slovanskou filologii. Pracoval jako středoškolský pedagog v Praze a později v Pardubicích. V roce 1872 získal doktorát a od roku 1873 přednášel starší českou literaturu na pražské filozofické fakultě. Roku 1881 byl jmenován řádným profesorem a stal jedním z nejuznávanějších českých jazykovědců. Spolu s  Tomášem Garriguem Masarykem a Jaroslavem Gollem měl Jan Gebauer největší zásluhu na prokázání nepravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského, ačkoli byl zpočátku jejich zastáncem.

1891/1892 | Jaroslav Goll

  • 11. 7. 1846, Chlumec nad Cidlinou – 8. 7. 1929, Praha
  • historik, zakladatel české pozitivistické historické školy

1892/1893 | Jan Urban Jarník

  • 25. 5. 1848, Potštýn nad Orlicí – 12. 1. 1923, Praha
  • filolog, překladatel a romanista

1893/1894 | Antonín Rezek

  • 13. 1. 1853, Jindřichův Hradec – 4. 2. 1909, Praha
  • historik

1894/1895 | František Koláček

1895/1896 | František Vejdovský

1896/1897 | Josef Král

  • 18. 12. 1853, Praha – 17. 9. 1917, Praha
  • klasický filolog a překladatel antických titulů

1897/1898 | Otakar Hostinský

1898/1899 | Jan Nepomuk Woldřich

1899/1900 | Václav Emanuel Mourek

1900/1901 | Rudolf Dvořák

1901/1902 | Josef Zubatý

  • 20. 4. 1855, Praha – 21. 3. 1931, Praha
  • indolog, překladatel indické literatury, etymolog a bohemista

1902/1903 | Bohuslav Raýman

1903/1904 | Emil Frida

  • 17. 2. 1853, Louny – 9. 9. 1912, Domažlice
  • spisovatel, básník, dramatik a překladatel

1904/1905 | František Pastrnek

  • 4. 10. 1853, Kelč – 17. 2. 1940, Praha
  • jazykovědec, slavista

1905/1906 | František Drtina

  • 3. 10. 1861, Hněvšín – 14.1. 1925, Praha
  • filozof, politik

1906/1907 | Jan Sobotka

1907/1908 | Lubor Niederle

1908/1909 | Jiří Polívka

  • 6. 3. 1858, Enns, Rakousko – 21. 3. 1933, Praha
  • filolog, slavista a folklorista

1909/1910 | Josef Pekař

  • 12. 4. 1870, Malý Rohozec – 23. 1. 1937, Praha
  • historik

1910/1911 | Filip Počta

1911/1912 | Arnošt Vilém Kraus

1912/1913 | Robert Novák

  • 2. 10. 1853, Ledeč nad Sázavou – 23. 4. 1915, Praha
  • klasický filolog
  • Robert Novák studoval v letech 1872–1875 klasickou filologii na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Po absolvování působil jako gymnaziální profesor v Praze. Po rozdělení pražské univerzity získal místo na české filozofické fakultě, kde byl roku 1896 jmenován řádným profesorem.
    Novák se zabýval především textovou kritikou a rozborem latinských autorů.

1913/1914 | Jaroslav Vlček

  • 22. 1. 1860, Banská Bystrica – 21. 1. 1930 Praha
  • literární historik
  • Jaroslav Vlček se narodil se v Banské Bystrici v rodině českého gymnazijního profesora. Brzy po jeho narození se rodina odstěhovala do Prahy, kde Vlček absolvoval základní školu. Po smrti otce v roce 1870 se s matkou vrátil do Banské Bystrice a tam roku 1878 odmaturoval na gymnáziu. Poté odešel studovat na filozofickou fakultu do Prahy, kde se stal spoluzakladatelem a prvním předsedou studentského spolku Detvan. Po ukončení studií v roce 1882 nastoupil místo středoškolského profesora v Brně a později v Praze. Roku 1901 se stal členem Královské české společnosti nauk a téhož roku byl jmenován mimořádným profesorem dějin literatury české (později československé) na filozofické fakultě.
    Jaroslav Vlček přispíval do mnoha časopisů, a to především literárními kritikami a literárněhistorickými pracemi.

1914/1915 | František Groh

  • 13. 11. 1863, Voděrady – 22. 11. 1940, Praha
  • klasický filolog
  • František Groh vystudoval klasickou filologii na filozofické fakultě v Praze, byl žákem Josefa Krále. Poté studoval ještě v Berlíně a v Lipsku. Od roku 1905 působil jako profesor na pražské univerzitě. Zabýval se hlavně athénskou topografií, řeckým a latinskou epigrafikou a antickým divadlem.

1915/1916 | Jaroslav Bidlo

  • 17. 11. 1868, Záboří nad Labem – 1. 12. 1937, Praha
  • historik, slavista

1916/1917 | Josef Šusta

  • 26. 11. 1874, Třeboň – 27. 5. 1945, Praha
  • historik
  • Josef Šusta maturoval roku 1899 v Českých Budějovicích a poté odešel do Prahy na českou filozofickou fakultu. Zde se stal žákem Jaroslava Golla, jenž jej ovlivnil v jeho dalším vědeckém směřování. V rámci studia na prestižním Institutu pro rakouský dějezpyt ve Vídni prošel studijním pobytem v Římě, jehož náplní bylo bádání v rozlehlých vatikánských archivech. Pozdějším výsledkem pobytu pak byla Šustova habilitační práce Pius IV. před pontifikátem a na začátku pontifikátu. Roku 1910 byl jmenován profesorem všeobecných dějin na české filozofické fakultě v Praze.
    Šustova činnost měla klíčový význam v zařazení československé historie do kontextu světového vývoje, zejména v oblasti hospodářských a sociálních dějin. Přispíval také do periodik Lumír a Venkov a do Lidových novin.
    V letech 1920–1921 působil v úřednické vládě Jana Černého jako ministr školství. Byl členem skupiny tzv. pátečníků, udržoval přátelské styky s T. G. Masarykem, Edvardem Benešem a Karlem Čapkem.

1917/1918 | Jan Hanuš Máchal

  • 25. 10. 1855, Nové Dvory u Milevska – 3. 11. 1939, Praha
  • slavista, literární historik, filolog a mytolog
  • Jan Hanuš Máchal absolvoval gymnázium v Táboře a poté navštěvoval univerzitu ve Vídni a v Praze. Od roku 1882 zastával místo suplenta a od 1884 gymnaziálního profesora v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě. V roce 1887 získal titul doktora filozofie a bylo mu nabídnuto místo učitele na gymnáziu v Žitné ulici v Praze. Od roku 1894 byl soukromým docentem slovanské literatury na české filozofické fakultě, kde se v roce 1901 stal mimořádným profesorem srovnávacích dějin slovanských literatur. Máchal se zajímal o slovanské písně a jihočeský folklór, studoval vztahy literatury a folklóru a kriticky zhodnotil prameny ke studiu slovanské mytologie.

1918/1919 | Václav Novotný

  • 5. 9. 1869, Ivančice – 14. 7. 1932, Řevnice
  • historik
  • Václav Novotný se narodil na jižní Moravě v rodině učitele. Po maturitě zamířil do Prahy studovat historii a pomocné vědy historické. Roku 1893 se stal doktorem filozofie. Poté se živil jako gymnaziální pedagog v Praze. V letech 1896–1908 zastával místo úředníka v pražském místodržitelském archivu. V roce 1898 se habilitoval jako soukromý docent pro české dějiny a roku 1908 byl jmenován mimořádným profesorem. Řádným profesorem se stal v roce 1911.
    Kromě působení na univerzitě přednášel Novotný také na Státní archivní škole v Praze (od jejího zřízení v roce 1919). Ve své vědecké práci se zaměřil na husitství, mistra Jana Husa, náboženské dějiny a postupně celé starší české dějiny.

1919/1920 | Bohumil Němec

1920/1921 | Josef Janko

  • 25. 10. 1869, Libštát u Semil – 19. 6. 1947, Praha
  • germanista

1921/1922 | Václav Tille

  • 16. 2. 1867, Tábor – 26. 6. 1937, Praha
  • knihovník, učitel, literární kritik a spisovatel
  • Václav Tille se narodil v rodině literárně činného středoškolského profesora a pozdějšího zemského školního inspektora Antonína Tilleho. Absolvoval gymnázium, pak filozofickou fakultu v oboru slavistika a germanistika. Studoval také v Innsbrucku. Studia zakončil roku 1889 doktorátem. Později pracoval v pražské univerzitní a olomoucké studijní knihovně. V roce 1902 byl jmenován soukromým docentem dějin srovnávací literatury. V roce 1908 se stal mimořádným a roku 1911 řádným profesorem dějin srovnávací literatury. Po smrti Jaroslava Vrchlického převzal na filozofické fakultě seminář srovnávacích dějin literatury, roku 1929 založil seminář pro srovnávací studium dramatické literatury a její inscenace (tzv. divadelní seminář) a položil tím základy pro výuku divadelní vědy jako samostatné disciplíny.
    Tille uveřejnil za svůj život řadu literárních a divadelních monografií, edic, divadelních a literárních kritik v Národních listech, Venkově, Prager Presse a řadě dalších domácích a zahraničních periodik. Významným způsobem se věnoval rovněž publicistice, v níž čerpal svá témata napříč uměleckým a literárním světem, ale také z oblasti folklóru, alpinismu a dalších oblastí jeho mnohostranného zájmu. Při psaní umělecké literatury, inspirované zvláště bajkami a pohádkami, používal pseudonym Václav Říha.

1922/1923 | Gustav Friedrich

  • 4. 6. 1871, Poděbrady – 19. 11. 1943, Praha
  • archivář, historik, pedagog, editor, zakladatel moderní české školy pomocných věd historických
  • Gustav Friedrich vystudoval historii na pražské filozofické fakultě, byl žákem Jaroslava Golla a Josefa Emlera, který ho směroval ke studiu pomocných věd historických. Poté absolvoval Institut pro rakouský dějezpyt ve Vídni. V letech 1897–1898 byl členem české expedice ve vatikánských archivech. Roku 1898 se habilitoval na docenta, v roce 1904 se stal mimořádným profesorem na české filozofické fakultě a roku 1909 profesorem řádným. Od roku 1919 byl také ředitelem Státní archivní školy.
    Vrcholem Friedrichovy vědecké práce se stala edice Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. Je také autorem německých slovníků, příruček pro diplomatiku a chronologii.

1923/1924 | František Krejčí

  • 21. 8. 1858, Hostinné – 24. 5. 1934, Praha
  • filozof, psycholog

1924/1925 | Emil Smetánka

  • 14. 10. 1875, Horní Krupá u Havlíčkova Brodu – 6. 1. 1949, Praha
  • bohemista
  • Emil Smetánka se narodil do rodiny evangelického faráře v Horní Krupé. Nejdříve studoval na havlíčkobrodském a poté na kolínském gymnáziu. Po maturitě odešel do Prahy studovat bohemistiku a germanistiku. Po absolvování učil na reálkách v Praze a Mladé Boleslavi. V roce 1904 se habilitoval na docenta a od roku 1908 zastával místo profesora českého jazyka a starší literatury na pražské filozofické fakultě, kde působil až do roku 1939.
    Po vzniku Československa se Smetánka zabýval vypracováním odborného českého názvosloví např. pro medicínu, vojenství, poštovnictví či sport. Významně se podílel na vydání pravopisných pravidel z roku 1913, kde prosazoval počeštěné psaní cizích slov. Byl také členem hlavní redakce Příručního slovníku jazyka českého.

1925/1926 | Jan Jakubec

  • 11. 5. 1862, Libunec u Jičína – 4. 7. 1936, Praha
  • literární historik a kritik

1926/1927 | Bedřich Hrozný

  • 6. 5. 1879, Lysá nad Labem – 12. 12. 1952, Praha
  • jazykovědec, orientalista
  • Bedřich Hrozný se narodil do rodiny evangelického faráře. Studoval na Akademickém gymnáziu v Praze a poté v Kolíně, kde roku 1897 složil maturitu. Ve svých studiích pokračoval na bohoslovecké fakultě vídeňské univerzity. Brzy však přestoupil na fakultu filozofickou, na níž se věnoval orientálním jazykům – asyrštině, aramejštině, etiopštině, sanskrtu a sumerštině. Pozornost věnoval rovněž studiu klínového písma. V roce 1904 pobýval v Turecku, Sýrii, Palestině a v Egyptě, podílel se na překladech klínopisných textů. Po návratu do Vídně pracoval v univerzitní knihovně, kde roku 1909 získal definitivu.
    V roce 1906 byl v Malé Asii objeven velký archiv chetitských králů, který obsahoval hliněné tabulky popsané klínovým písmem neznámou řečí. Bedřich Hrozný roku 1915 předložil rozluštění tohoto problému současně s prvním stručným nárysem mluvnice tohoto jazyka.
    Po vzniku Československa byl jmenován profesorem klínopisu a dějin starého Orientu na pražské univerzitě. V roce 1922 byl jedním ze zakladatelů Orientálního ústavu v Praze. Roku 1939 měl Hrozný možnost emigrovat, ale odmítl to. V téže době byl zvolen rektorem Karlovy univerzity. Roku 1940 mu bylo nabídnuto místo na ministerstvu školství, které také odmítl. V roce 1947 obdržel Státní cenu a roku 1952 byl jmenován členem nově založené Československé akademie věd.

1927/1928 | Otakar Kádner

1928/1929 | Břetislav Foustka

1929/1930 | Otakar Jiráni

  • 10. 1. 1879, Německý Brod – 24. 1. 1934, Praha
  • klasický filolog
  • Otakar Jiráni byl v letech 1897–1901 posluchačem české filozofické fakulty v Praze. Byl mimo jiné žákem Josefa Krále a Josefa Zubatého. V roce 1902 získal doktorský titul. Po ukončení studií zastával místo středoškolského učitele v Kyjově, Litomyšli a posléze v Praze. V roce 1908 absolvoval studijní pobyt v Berlíně a po návratu získal místo pedagoga na české univerzitě, kde byl roku 1920 jmenován řádným profesorem.
    Jiráni se ve své vědecké činnosti soustředil na lyrickou poezii, antickou mytologii a literaturu. Věnoval se také překladům, do českého jazyka přeložil mnoho latinských textů.

1930/1931 | Miloš Weingart

  • 21. 11. 1890, Praha – 12. 1. 1939, Praha
  • jazykovědec a slavista
  • Miloš Weingart v roce 1913 absolvoval pražskou filozofickou fakultu a poté pracoval jako středoškolský profesor. V roce 1919 se habilitoval na docenta a v roce 1927 byl jmenován řádným profesorem Univerzity Karlovy. V letech 1921–1927 působil také jako pedagog Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, kde byl v akademickém roce 1924/5 zvolen do funkce děkana.
    Weingart se ve své vědecké činnosti zabýval především staroslověnštinou, spisovnou výslovností českého jazyka a studiem byzantsko-slovanských vztahů.

1931/1932 | Oldřich Hujer

  • 25. 11. 1880, Paceřice – 4. 6. 1942, Praha
  • jazykovědec, lingvista a indoevropeista

1932/1933 | Jiří Horák

  • 4. 12. 1884, Benešov – 14. 8. 1975, Praha
  • slavista, literární historik, folklorista a bibliograf
  • Jiří Horák se narodil do rodiny benešovského právníka. V roce 1906 absolvoval studium slavistiky a germanistiky na filozofické fakultě české univerzity v Praze, kde byl žákem a později spolupracovníkem Jiřího Polívky. V letech 1916–1919 byl profesorem na reálce, posléze na vinohradském gymnáziu v Praze. Habilitoval v roce 1919 a v letech 1922–1926 působil jako mimořádný profesor Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Roku 1926 byl jmenován řádným profesorem Univerzity Karlovy. Vykonával funkci ředitele zdejšího semináře pro slovanskou filologii. Mimo jiné byl členem České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk. V letech 1945-1948 působil jako velvyslanec v SSSR. V letech 1956-1963 byl ředitelem Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV.
    Horák ve svém díle monograficky zhodnotil dílo mnoha představitelů slovanských literatur a slavistiky. Jako folklorista se zabýval hlavně pohádkou a českými a slovenskými lidovými písněmi. Publikoval přes 200 studií v domácích i zahraničních odborných časopisech, popularizačních článků v časopisech a novinách, statí v encyklopediích a sbornících.

1933/1934 | Otokar Fischer

  • 20. 5. 1883, Kolín – 12. 3. 1938, Praha
  • literární vědec, germanista, divadelní kritik, básník, dramatik a překladatel
  • Otokar Fischer pocházel z českožidovské rodiny. V rodném Kolíně a posléze v Praze vystudoval gymnázium a po maturitě (1901) se zapsal na filozofickou fakultu české i německé univerzity v Praze, kde studoval germanistiku. V Berlíně získal roku 1905 doktorát a nastoupil do Univerzitní knihovny v Praze. V roce 1909 se stal docentem, v roce 1917 mimořádným profesorem dějin německé literatury na pražské univerzitě a roku 1927 zde byl jmenován profesorem řádným. Jako odborník byl zván často do zahraničí, na vědecké kongresy a různé přednášky. Byl rozhodným antifašistou a ve třicátých letech 20. století se zapojil do protifašistického hnutí.
    Fischerovým celoživotním zájmem bylo divadlo. V sezoně 1911–1912 působil jako dramaturg činohry Národního divadla. Stal se také historikem prvního čtyřicetiletí Národního divadla. V roce 1935 tu zastával funkci předsedy činoherní komise, od května 1937 se stal šéfem činohry Národního divadla. Zemřel (raněn srdeční mrtvicí) poté, co se dozvěděl o tzv. anšlusu Rakouska hitlerovským Německem. Významná byla také Fischerova činnost překladatelská. Již během svého života byl považován za jednoho z nejvýznamnějších překladatelů významných děl západní literatury; nejslavnějšími se staly jeho překlady díla Johanna Wolfganga Goetha.

1934/1935 | František Lexa

  • 5. 4. 1876, Pardubice – 13.2. 1960, Praha
  • egyptolog, zakladatel české egyptologie

1935/1936 | Miloslav Hýsek

1936/1937 | Antonín Salač

  • 7. 7. 1885, Praha – 14. 11. 1960, Praha
  • klasický filolog a archeolog
  • Antonín Salač absolvoval studium klasické filologie na české filozofické fakultě roku 1909. Jeho učiteli byli např. Josef Král a František Groh. Po absolutoriu působil jako středoškolský profesor. V letech 1920–1921 pobýval studijně v Řecku. V letech 1925–1927 řídil výkopy československé archeologické expedice v maloasijské Kýmě a v roce 1930 zkoumal starověké mohyly v bulharské Varně. Od roku 1928 byl mimo to redaktorem časopisu Listy filologické. V roce 1929 byl jmenován profesorem Univerzity Karlovy.
    Salač se ve svých výzkumech zabýval hlavně antickou historií, epigrafikou, byzantologií, antickým náboženstvím, mytologií a archeologií.

1937/1938 | Vincenc Lesný

1938/1939 | Antonín Matějček

1939/1940, letní semestr 1945, 1945/1946 | Jan Rypka

1946/1947 | Josef Král

  • 31. 10. 1882, Pelhřimov – 22. 2. 1978, Praha
  • filozof a sociolog

1947/1948 | Jan Blahoslav Kozák

  • 4. 8. 1888, Čáslav – 9. 1. 1974 Praha
  • filozof

1948/1949, 1949/1950, 1950/1951 | Bohuslav Havránek

  • 30. 1. 1893, Praha – 2. 3. 1978, Praha
  • filolog, bohemista a slavista
  • Bohuslav Havránek pocházel z učitelské rodiny a po studiu na Akademickém gymnáziu v Praze a na filozofické fakultě, kde byl mimo jiné žákem profesora Zubatého, pokračoval v rodinné tradici. Od roku 1917 vyučoval na pražských gymnáziích, přičemž již od roku 1915 spolupracoval s Kanceláří Slovníku jazyka českého. V říjnu 1926 stál u zrodu proslulého Pražského lingvistického kroužku. O dva roky později se habilitoval na Univerzitě Karlově a následně byl jmenován mimořádným a roku 1934 řádným profesorem slovanské jazykovědy na Masarykově univerzitě v Brně, kde se roku 1939 stal děkanem její filozofické fakulty. V roce 1945 se vrátil Bohuslav Havránek do Prahy jako profesor filozofické fakulty. Jeho první jmenování znemožnilo uzavření vysokých škol nacisty. Od roku 1950 zde vedl katedru českého jazyka a obecné jazykovědy. V letech 1946–1964 vedl Ústav pro jazyk český ČSAV, byl členem několika zahraničních Akademií věd.
    Havránkovým hlavním zájmem byla teorie spisovného jazyka, vývoj spisovné češtiny, slovanská syntaxe a dialektologie.

1951/1952 | Vladimír Skalička

  • 19. 8. 1909, Praha – 17. 1. 1991, Praha
  • jazykovědec

1952/1953 | Oldřich Říha [filozoficko-historická fakulta]

1952/1953 | Bohuslav Havránek [filologická fakulta]

1953/1954 | Oldřich Říha [filozoficko-historická fakulta]

1953/1954 | Zdeněk Vančura [filologická fakulta]

1954/1955 | Mirko Očadlík [filozoficko-historická fakulta]

  • 1. 3. 1904, Holešov – 26. 6. 1964, Praha
  • hudební vědec, kritik a pedagog
  • Mirko Očadlík žil v mládí ve Vídni, kde vystudoval hru na klavír a hudební teorii. Poté studoval muzikologii, estetiku a historii na Univerzitě Karlově v Praze. Jako téma disertační práce si vybral Smetanovu Libuši. V letech 1928–1950 pracoval v rozhlase jako tajemník hudebního oddělení a později vedoucí hudebního vysílání, od roku 1945 jako programový ředitel. Od roku 1951 působil na AMU a současně jako vedoucí katedry hudební vědy na filozofické fakultě.
    Očadlík je autorem mnoha článků, statí a knih o klasické hudbě, zejména o Bedřichu Smetanovi. Podílel se na přípravě popularizačních pořadů s hudební tematikou.

1954/1955 | Oldřich Friš [filologická fakulta]

1955/1956, 1956/1957, 1957/1958 | Mirko Očadlík [filozoficko-historická fakulta]

1955/1956, 1956/1957, 1957/1958 | Karel Horálek [filologická fakulta]

  • 4. 11. 1908 Rajhrad u Brna – 26. 8. 1992 Praha
  • jazykovědec, slavista, folklorista, literární vědec
  • Karel Horálek vystudoval v letech 1935–1939 filozofii a slovanskou filologii Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde byli jeho učiteli i R. Jakobson a B. Havránek. Roku 1939 zde začal působit jako asistent, ovšem po 17. listopadu byl zatčen a odvezen do koncentračního tábora Oranienburg. Od srpna 1940 do září 1945 pracoval v Kanceláři Slovníku jazyka českého. Roku 1945 byl na FF MU promován doktorem filozofie a nastoupil jako asistent na Filozofickou fakultu UK v Praze. Zde byl v roce 1946 jmenován docentem a o rok později profesorem. V letech 1951–1971 působil jako vedoucí katedry slavistiky. V období let 1972–1978 byl ředitelem Ústavu pro jazyk český ČSAV a poté vědeckým konzultantem Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV.

1958/1959 | František Kavka [filozoficko-historická fakulta]

  • 21. 11. 1920, Praha – 20. 10. 2005, Praha
  • historik
  • František Kavka po absolvování gymnázia začal roku 1939 studovat dějepis a latinu na filozofické fakultě v Praze. Studia z pochopitelných důvodů ukončil až po druhé světové válce. Na podzim 1948 složil rigorózní zkoušky. Krátce působil jako středoškolský učitel. Na filozofické (filozoficko-historické) fakultě působil od roku 1953 (na katedře československých dějin), byl ředitelem Ústavu dějin UK. V roce 1970 musel filozofickou fakultu opustit a následně pracoval ve sbírkovém oddělení Státního židovského muzea. Na fakultu se vrátil jako profesor starších českých dějin v roce 1990.
    Kavka se specializoval na období vlády Lucemburků a dobu husitskou, věnoval se rovněž původnímu výzkumu, zaměřenému k poznání sociálních, hospodářských a politických problémů předbělohorského období. Velkou část své badatelské činnosti zaměřil rovněž na nejstarší dějiny pražské univerzity a osobnost Karla IV.

1958/1959 | Karel Horálek [filologická fakulta]

1959/1960, 1960/1961 | Miloš Kaláb

  • 14. 12. 1920, Praha – 1994
  • sociolog, pedagog
  • Miloš Kaláb působil od roku 1948 jako vysokoškolský pedagog filozofie a sociologie na filozofické a pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a na společenskovědní fakultě Univerzity 17. listopadu. V letech 1957–1962 zastával post ředitele Ústavu pro výuku a vědeckou práci kateder marxismu-leninismu. Patřil mezi zakládající členy Sociologického ústavu ČSAV a byl také jeho prvním ředitelem. Z tohoto postu byl v roce 1970 odvolán. Poté působil jako vědecký pracovník Výzkumného ústavu pedagogického v Praze.
    Těžištěm Kalábova vědeckého zájmu byly otázky předmětu a metody sociologie, teorie sociálního systému, otázky rozvoje a integrace osobnosti ve výchovně-vzdělávacím procesu.

1961/1962, 1962/1963, 1963/1964, 1964/1965, 1965/1966 | František Mužík

  • 1. 5. 1922, Duchcov – 30. 6. 1998, Praha
  • hudební vědec
  • František Mužík se narodil se v rodině duchcovského havíře. Studoval hudební a pěveckou školu v Duchcově, kde se učil hře na housle. Události z podzimu 1938 způsobily, že rodina odešla do českého vnitrozemí. V gymnaziálních studiích Mužík pokračoval nejprve v Lounech a maturitu složil v Berouně. Poté absolvoval kurz na Vyšší škole elektrotechnické v Praze a nastoupil jako technik v Junkersových leteckých závodech v pražských Vysočanech. Zapojil se do protifašistického odboje, ale v prosinci 1942 byl zatčen a až do konce války byl pak vězněn v koncentračním táboře v Buchenwaldu. Po skončení druhé světové války se zapsal na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a vystudoval zde hudební vědu a historii. Zajímal se především o české středověké písně od 11.–15. století.
    Od roku 1959 byl vedoucím katedry dějin hudby na filozofické fakultě, kde se o rok později habilitoval. V roce 1980 získal hodnost univerzitního profesora, ale zákeřná choroba jej poté vyřadila z aktivní činnosti. Roku 1987 odešel do důchodu.

1966/1967, 1967/1968, 1968/1969, 1969/1970 | Jaroslav Kladiva

  • 14. 9. 1919 – 1987
  • historik
  • Jaroslav Kladiva působil jako vedoucí katedry dějin KSČ, roku 1964 přetvořené na katedru dějin dělnického hnutí. V letech 1956–1966 byl prorektorem UK. V padesátých letech patřil mezi radikální členy KSČ, v letech 1968–1970 byl však zastáncem reformního procesu na fakultě. Jako děkan filozofické fakulty promluvil během smutečního obřadu v rámci Palachova pohřbu 25. ledna 1969 na nádvoří Karolina. Až do své rezignace roku 1970 stál v opozici proti tzv. zdravému jádru KSČ na FF UK.

1970/1971, 1971/1972, 1972/1973 | Karel Galla

  • 19. 8. 1901, Nový Jičín – 1985, Praha
  • sociolog, pedagog
  • Karel Galla studoval v letech 1918–1922 filozofii, dějepis a zeměpis na filozofické fakultě v Praze. V semináři profesora Foustky se věnoval sociologii, později se také stal Foustkovým asistentem. V roce 1931 se habilitoval docentem sociologie a začal jako soukromý docent přednášet. Zaměstnán byl také ve Státní knihovně v pražském Klementinu. V roce 1949 byl na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy jmenován profesorem pedagogiky, protože sociologie byla tehdy odmítána jako „buržoazní pavěda“. Od roku 1952 působil opět na filozofické fakultě a současně přednášel i na brněnské Masarykově univerzitě.
    Jeho názory prošly vývojem, když se před druhou světovou válkou se hlásil ke kritickému realismu, ale po válce přestoupil k marxistickému světovému názoru. Z Gallových prací je z filozofického hlediska nejzajímavější monografie Pokrok jako idea a společenská skutečnost. Jeho velký zájem o sociologii venkova se odráží především v práci Dolní Roveň, podávající všestrannou sociální analýzu obce u Pardubic.

1973–1986 | Václav Ráb

  • narozen 14. 8. 1922, Suchdol nad Lužnicí
  • zemřel 21. 1. 2017
  • politický pracovník
  • Václav Ráb absolvoval reálné gymnázium a za války pracoval jako pomocný dělník. V letech 1953–1956 byl posluchačem Vysoké školy politické, od roku 1962 působil jako docent na katedře marxistické filozofie. Na filozofické fakultě působil od roku 1971, kde vedl nově ustavenou katedru marxisticko-leninské filozofie.
    Ráb se ve svých pracích zabýval tehdy aktuální problematikou marxisticko-leninské filozofie.

1986/1987, 1987/1988, 1988/1989, zimní semestr 1989/1990 | Antonín Vaněk

  • 17. 5. 1932, Vysočany (okr. Blansko) – 1996
  • sociolog, politický pracovník
  • Antonín Vaněk se vyučil a pracoval jako tkadlec. Od roku 1951 studoval pedagogickou a poté filozofickou fakultu. V letech 1969–1972 působil ve funkci vedoucího oddělení školství, posléze odboru vysokých škol byra ÚV KSČ. Roku 1972 přišel na UK jako ředitel Ústavu marxismu-leninismu UK, kde působil jako docent. V roce 1977 přešel na filozofickou fakultu do funkce vedoucího katedry marxisticko-leninské sociologie. Roku 1982 byl jmenován profesorem. V akademickém roce 1985/1986 byl prorektorem UK.

letní semestr 1989/1990, 1990/1991 | František Černý

  • 21. 2. 1926, Jaroměř – 12. 6. 2010, Praha
  • teatrolog
  • František Černý pocházel ze zahradnického rodu; jeho otec i bratr byli uznávanými šlechtiteli květin. Navštěvoval reálné gymnázium v Jaroměři a zároveň se podle rodinné tradice vyučil zahradníkem. Během zastavení výuky v letech 1944–1945 pracoval v otcově závodě. Po válce studoval na filozofické fakultě v Praze estetiku a slovanskou filologii. Již tehdy se soustředil na teatrologii. V letech 1949–1951 pracoval v Ústavu pro českou literaturu a souběžně učil externě na DAMU. V roce 1956 založil a do roku 1969 externě vedl Kabinet pro studium českého divadla. Podílel se také na vytvoření Památníku národního písemnictví v Praze. V letech 1957–1960 zastával funkci vedoucího katedry divadelní vědy a dramaturgie na DAMU a poté přešel do nově zřízeného oddělení dějin a teorie divadla na filozofické fakultě. V roce 1968 byl jmenován profesorem, ustaven však byl až 1989. Po listopadu 1989 ho studenti i vědecká rada jednomyslně zvolili děkanem této fakulty, jímž byl dva roky. Roku 1992 odešel do důchodu.
    Černý se dlouhodobě podílel na rozvoji mezinárodních kontaktů české teatrologie. Věnoval se především dějinám českého činoherního divadla a divadelní kultury osmnáctého až dvacátého století, době národního obrození a meziválečným létům. Je hlavním autorem čtyřdílných Dějin českého divadla. Získal řadu ocenění v oblasti kultury a byl také čestným prezidentem Mezinárodní federace pro divadelní výzkum.

1991–1994 | Jaromír Homolka

1994–2000 | František Vrhel

  • narozen 28. 5. 1943, Klatovy
  • etnolog, iberoamerikanista
  • František Vrhel vystudoval v letech 1962–1967 na filozofické fakultě v Praze a v Havaně románskou filologii. Od roku 1968 působí na filozofické fakultě (od roku 1978 na Ústavu etnologie). Habilitován byl v roce 1987 (habilitační práce Podoby etnolingvistiky).
    Těžiště jeho pedagogické činnosti tvoří přednášky z obecné etnologie, jádro vědecké činnosti etnolingvistika a teoretické orientace v etnologii, jež vycházejí z lingvistických postupů (strukturalismus, kognitivní antropologie). S etnolingvistickou orientací souvisí oba dlouhodobé studijní pobyty v zahraničí: Mexiko, Peru. Je rovněž činný jako překladatel.

2000–2003 | Petr Kolář

  • narozen 2. 12. 1961, Olomouc
  • filozof, logik
  • Petr Kolář vystudoval v letech 1982–1987 Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci (obor matematická informatika, teoretická kybernetika a teorie systémů). Pracoval jako odborný pracovník (1989–1991) a od roku 1991 pak ve funkci vedoucího vědeckého pracovníka a vedoucího pracovní skupiny logiky (1991–2000) ve Filozofickém ústavu AV ČR. V roce 1998 se habilitoval na Univerzitě Karlově pro obor logika. Nyní působí jako prorektor Univerzity Jana Amose Komenského Praha.
    Kolářovým hlavním vědním oborem je analytická filozofie a filozofická logika.

2003–2006 | Jaroslav Vacek

  • narozen 26. 6. 1943, Litostrov
  • zemřel 23. 1. 2017
  • indolog (tamilista a sanskrtista), mongolista
  • Jaroslav Vacek vystudoval sanskrt a tamilštinu. Po studiu mongolštiny v Ulánbátaru založil na Univerzitě Karlově výuku mongolštiny. Je autorem série českých i mezinárodních učebnic, monografií (částečně v mezinárodní spolupráci), literárních a odborných překladů a také mnoha studií. Těžištěm jeho odborné práce je srovnání altajských jazyků (mezi nimi mongolštiny) s drávidskými jazyky jižní Indie. V roce 1998 zahájil mezinárodní projekt Pandanus, který se ve spolupráci s univerzitami v Miláně, Krakově a Varšavě věnuje výzkumu přírodní symboliky v indické literatuře, kultuře a umění.
    Prof. Vacek vychoval řadu mongolistů. Někteří jeho žáci působí v diplomatických službách a v jiných oblastech styků s Mongolskem. V roce 2010 mu prezident Mongolské republiky udělil státní vyznamenání Mongolské republiky Nairamdal Medal.

2006–2014 | Michal Stehlík

  • narozen 13. 4. 1976, Třebíč
  • historik, slovakista
  • Michal Stehlík absolvoval v roce 1999 magisterské studium oborů historie-slovakistika na Filozofické fakultě UK, kde v roce 2005 ukončil doktorské studium. V roce 2010 se habilitoval na Univerzitě Palackého v Olomouci v oboru české dějiny. V letech 2002–2006 působil v Národním muzeu (od roku 2003 náměstek generálního ředitele).
    Doc. Stehlík se zabývá se především českými dějinami 20. století. Podílí se také na celé řadě festivalových, výstavních i vzdělávacích projektů (koordinoval první a druhou Pražskou muzejní noc, byl komisařem výstavy: „FOTBAL 1934 – 2004. 70 let od římského finále“, komisařem výstavy „Svobodně! 60. let vysílání Rádia Svobodná Evropa“ či „Zničené kostely severních Čech 1945–1989“, v roce 2009 vedl odborný tým výstavy – Rakousko. Česko. Rozděleni. Odloučeni. Spojeni. Dolnorakouská zemská výstava, je autorem nových expozic Muzea Vysočiny Třebíč).

2014–2018 | Mirjam Friedová

  • narozena 1956
  • lingvistka
  • Mirjam Friedová vystudovala v letech 1976–1981 bohemistiku a klasickou filologii (obor čeština–latina) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v letech 1979–1982 studovala také anglistiku. Od roku 1982 žila v USA. Od roku 1987 studovala obecnou lingvistiku na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde roku 1995 získala doktorát. Po jednoročním hostovacím angažmá na Oregonské univerzitě (1997/1998) pak na téže kalifornské univerzitě působila v letech 1998–2001 jako odborný asistent. V letech 2001–2008 přednášela obecnou lingvistiku a slavistiku na Princetonské univerzitě. Roku 2008 jí byla na Helsinské univerzitě udělena docentura v oboru obecná lingvistika. V letech 2008–2011 pracovala v Ústavu pro jazyk český AV ČR a v letech 2011–2014 byla ředitelkou Ústavu obecné lingvistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Dne 1. února 2014 nastoupila do funkce děkana FF UK (jako první žena v historii fakulty).

2018–2022 | Michal Pullmann

  • narozen 1974
  • historik
  • Michal Pullmann vystudoval v letech 1992–1998 studijní programy historie-sociologie na Filozofické fakultě UK a v roce 2003 získal doktorát na Ústavu hospodářských a sociálních dějin FF UK, kde následně nastoupil jako odborný asistent. V letech 2007–2010 se zapojil do mezinárodního projektu Sozialistische Diktatur als Sinnwelt a mezi roky 2008–2009 působil také jako hostující lektor na Ludwig-Maximilians-Universität v Mnichově. Od roku 2010 byl ředitelem ÚHSD FF UK, kde v roce 2014 obhájil docenturu v oboru Moderní hospodářské a sociální dějiny. Na pozici děkana FF UK nastoupil 1. února 2018.

2022–dosud | Eva Lehečková