Podklady pro jednání AS a předsednictva

Vyjádření k resignaci

Akademický senát FF UK

volební období
2022 – 2025 

senatff@ff.cuni.cz

 

Petr Pabian: Vyjádření k resignaci

Praha, 15.12. 1999

věc: stanovisko k usnesení AS kpřípadu doc. Ivana Muchy

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

akademický senát přijal na svém jednání 9. 12. 1999 následující usnesení: „Akademický senát FF UK považuje působení bývalých spolupracovníků StB na vysokých školách, a tedy i na FF UK za morálně nepřijatelné. Akademický senát FF UK proto vyzývá doc. Muchu, aby zvážil své působení na FF UK.“ Kvůli nesouhlasu stímto usnesením jsem se vzdal svého členství vAS FF UK. Vtomto vyjádření bych chtěl znovu a podrobněji objasnit důvody, které mne kmému rozhodnutí vedly.

Uvedené usnesení má dva rozměry: za prvé „morální“, za druhé „politický“. Morální rozměr je vymezen otázkou: „Je působení bývalých spolupracovníků StB na vysokých školách morálně nepřijatelné?“ „Politický“ rozměr pak tím, jaké důsledky bude mít schválené usnesení. Základní morální problém daný výše uvedenou otázkou usnesením senátu vyřešen není: usnesení senátu má pro jeho vyřešení asi stejnou cenu, jako kdyby senát přijal usnesení (abych použil příměru jednoho kolegy), že fialová je hnusná barva – nebude jenom proto o nic hnusnější. Můžeme mít na věc svůj osobní názor, ovšem ten vychází znašich hodnotových měřítek; definitivní vyřešení morálního dilematu by pak předpokládalo nějaká konečná morální měřítka – kterými nikdo znás nedisponuje.

Politickým cílem usnesení je pokus o sociální exklusi. Akademický senát zastupující akademickou obec fakulty, jinak řečeno akademická obec zastoupená senátem považuje působení bývalých spolupracovníků StB na FF UK za morálně nepřijatelné. Na základě nevyřešeného morálního dilematu jsou zde (oficiálním úředním rozhodnutím – nejedná se o pouhý morální apel) některé osoby označovány za nepřijatelné pro zbytek akademické obce. Problém spočívá právě vpokusu mocensky vyřešit něco, co na rovině morální vyřešeno není. Kdo dal senátu právo mocensky rozhodovat o morální přijatelnosti či nepřijatelnosti členek a členů akademické obce?

Usnesení navíc obsahuje další prvky, které jsou pro mne zcela morálně nepřijatelné. Především je založeno na kolektivní vině a porušuje presumpci neviny. Domnívám se, že rozhodnutí o vině (natož o morální nepřijatelnosti) je možné vynést pouze na základě posouzení konkrétního případu každého jednotlivého člověka – zde jsou však prohlášeni za nepřijatelné všichni, kdo spolupracovali s StB. Přitom všichni víme, že mezi spolupracovníky byly zásadní rozdíly: někdo spolupracoval aktivně, někdo spolupráci podepsal zdonucení – usnesení však všechny rozdíly stírá tím, že mluví o bývalých spolupracovnících obecně. Navíc vychází znevyřčeného předpokladu o neodpustitelnosti morálního provinění – určuje lidi za morálně nepřijatelné dnes na základě toho, co dělali před deseti (a více) lety . Zjistíme-li o někom, že byl horlivý a zlý agent, zjistíme, jaký by před deseti lety – trvám však na tom, že každý musí dostat šanci začít znovu a že o morální přijatelnosti musí rozhodovat aktuální morální stav. Kdo se jej ale odváží posoudit? Na základě čeho? Na základě svých činů zpřed deseti let může být člověk potrestán (jsou-li trestné), nikoliv však prohlášen za morálně nepřijatelného.

A pokud jde o konkrétní případ doc. Muchy: trvám na tom, že stále o něm nevím dost, abych mohl sjistotou říci, nakolik závažná jeho spolupráce sStB vlastně byla – založit rozhodnutí na jednom článku, osobním stanovisku doc. Muchy a pár informacích zdoslechu je pro mne nepochopitelně lehkomyslné a nezodpovědné. Proč senát u mnohem méně podstatných věcí (a morální odsouzení člověka je nejpodstatnějším rozhodnutím, kněmuž na senátu zatím došlo) trval vždy na tom, že musí mít písemně kdisposici všechny dostupné informace, zatímco zde se rozhodl nekomplikovat své rozhodování přemírou informací?

Na základě výše řečeného bych považoval za jediné poctivé řešení, kdyby senát řečené usnesení revokoval a odvolal. Nedělám si však iluse, že by ktomu skutečně došlo.