Jako představitelé humanitních oborů Filozofické fakulty Univerzity Karlovy vyjadřujeme zásadní nesouhlas s kroky vlády, které ohrožují nezávislost a budoucnost České televize, Českého rozhlasu a Státního fondu audiovize. Zrychlené projednávání zrušení rozhlasových a televizních poplatků, spojené s výrazným omezením financování obou médií, a současně oznámené škrty a personální zásahy do orgánů Státního fondu audiovize považujeme za nebezpečný precedens. Jejich společným důsledkem může být oslabení institucí, jejichž nezávislost na momentální politické moci je základní podmínkou jejich veřejného poslání.

Považujeme za zvlášť znepokojivé, že vláda přichází s těmito zásahy bez přesvědčivého odborného zdůvodnění a řádné veřejné diskuse, pouhý rok či dva poté, co Parlament schválil nové zákonné rámce financování médií veřejné služby a podpory audiovize. Tyto reformy byly výsledkem dlouhého demokratického vyjednávání, v případě audiovizuálního zákona i široké dohody napříč politickým spektrem a jednotlivými odvětvími kulturního průmyslu. Návrh ministra kultury na kompletní obměnu představenstva a odborných rad Fondu navíc vyvolává obavu z politického ovládnutí instituce prostřednictvím změny pravidel jejího vnitřního rozhodování. Takové riziko nelze ospravedlnit snahou o rozpočtové úspory.
Výzkumy médií ve střední a východní Evropě dlouhodobě upozorňují, že politické ovládnutí veřejných institucí často probíhá postupně, prostřednictvím finančních tlaků, personálních změn a oslabování profesní autonomie. Česká zkušenost s televizní krizí na přelomu let 2000 a 2001 i nedávný vývoj na Slovensku ukazují, proč je nezbytné těmto procesům předcházet. Připomínáme rovněž, že Evropský akt o svobodě médií požaduje přiměřené, udržitelné a předvídatelné financování médií veřejné služby, které zaručuje jejich redakční nezávislost a umožňuje rozvíjet jejich poslání. Současný návrh vyvolává vážné pochybnosti o souladu s těmito závaznými evropskými pravidly.
Z perspektivy humanitních věd považujeme za zásadní také kulturní a společenské důsledky těchto kroků. Česká televize, Český rozhlas a Státní fond audiovize spoluvytvářejí podmínky pro nezávislou žurnalistiku, domácí filmovou a televizní tvorbu, kulturní rozmanitost, vzdělávání a uchovávání společenské paměti. Jejich význam nelze poměřovat pouze ekonomickou návratností, efektivitou provozu nebo sledovaností. Významné veřejné instituce musí mít možnost také inovovat, podstupovat tvůrčí riziko a aktivně utvářet prostředí, v němž působí. Zvláště v době dominance globálních digitálních platforem potřebujeme silná média veřejné služby, která budou rozvíjet vlastní online platformy, experimentovat s novými formáty a oslovovat mladé publikum kvalitním obsahem, jehož kulturní a společenskou hodnotu komerční trh nedokáže systematicky zajistit.
Připojujeme se proto k výhradám Evropské vysílací unie, České konference rektorů a profesních organizací audiovizuálního odvětví. Oceňujeme jednomyslné rozhodnutí všech patnácti členů představenstva Státního fondu audiovize z 23. října, kteří odmítli požadavek na omezení podpory o přibližně 400 milionů korun a hájili zákonem stanovené postupy i již schválenou koncepci podpory. Vyjadřujeme rovněž solidaritu s pracovníky České televize a Českého rozhlasu sdruženými v iniciativě Veřejnoprávně a podporujeme jejich ohlášenou stávku.
Vyzýváme vládu a Parlament České republiky, aby upustily od kroků, které ohrožují finanční a institucionální nezávislost médií veřejné služby a odbornou autonomii Státního fondu audiovize. Případné reformy musí vycházet z důkladného posouzení jejich dopadů a otevřené diskuse s odbornou i občanskou veřejností. Demokratická společnost potřebuje veřejné instituce, jejichž rozhodování nepodléhá politickým zájmům právě vládnoucí většiny a jejichž kulturní a společenské poslání přesahuje horizont jednoho volebního období.
Praha, 24. října 2026
Za Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy
děkanka Eva Lehečková


