První školy právě začínají učit český jazyk podle úplně nové řady učebnic od autorského týmu, v němž je několik lidí z Filozofické fakulty UK. Její první díl pro 6. ročník základních škol (a odpovídající ročníky víceletých gymnázií) se jmenuje Český jazyk: O stupeň výš a vyšel teprve před pár týdny. V rozhovoru o ní mluví jedna z autorek, dr. Pavlína Synková z Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK.
Řada učebnic je oproti jiným učebním materiálům výjimečná tím, že klade do popředí rozvoj komunikačních dovedností, staví na zcela současných formách užívání jazyka a využívá aktuální texty a zároveň se opírá o erudici a poznatky z výzkumů (jak “čistě jazykových”, tak didaktických) akademických a vědeckých pracovnic a pracovníků. Navíc procházela intenzivní pilotáží ve skutečné výuce přímo ve školách, takže do výsledné podoby zapojuje zkušenosti žactva a jejich učitelek a učitelů z praxe. Počítá i s tím, že ji budou v jednu chvíli používat žáci a žačky s různými úrovněmi dosavadních znalostí a dovedností a obsahuje podle toho odstupňované podněty k práci. Ukázku si můžete prohlédnout tady.
Autorský kolektiv pochází téměř kompletně z FF. Tvoří ho Hana Dufková, Pavlína Synková a Kateřina Šormová z Ústavu českého jazyka a teorie komunikace, Jana Šindlerová z Ústavu lingvistiky (a také z Gymnázia Paměti národa), Kamila Homolková (absolventka a bývalá pracovnice ÚČJTK, nyní působí na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity) a Mikuláš Preininger (absolvent a bývalý pracovník ÚČJTK). Pracovní sešit k učebnici spolu s Pavlínou Synkovou a Hanou Dufkovou tvořila Martina Koppová, absolventka fonetiky a obecné lingvistiky, resp. fonetiky a specializačního studia češtiny na FF UK (a učitelka na ZŠ Chlum u Třeboně).
Proč vůbec psát učebnici pro základní školy? Není jich už teď přehršel?
Původní impulz pro tvorbu učebnice přišel už na jaře 2021 od nakladatelství Fraus, které vnímalo, že jeho dosavadní studijní materiály začínají zastarávat. Hned v úvodní fázi se nám povedlo nakladatelství přesvědčit, že místo revize stávajících materiálů je třeba učebnice zcela nová, která systematicky zohlední komunikační pohled na jazyk jako centrum, kolem kterého se vystaví zbylé části. Takový materiál podle našich zkušeností na českém trhu prozatím chyběl.
Je tvorba učebnice práce pro akademičky, akademiky, vědkyně, vědce? Promítlo se do ní něco z vašich výzkumů nebo z vaší znalosti aktuálního stavu vědy v oboru? A „započítá“ se to do toho, za co jste hodnoceni, tj. nepotřebujete radši učit, zkoumat, psát studie a popularizovat výsledky výzkumů?)
Podle mého jednoznačně je. Všechny nás na psaní učebnice nejvíc baví, že můžeme všechno, k čemu jsme si odborně i didakticky došli, rovnou vložit do materiálu, který se používá ve školách. Můžeme ukazovat, že třeba pravopis, slovní druhy a větné členy jsou jen malá část toho, co se dá o češtině vědět. Můžeme ukazovat, jak moc se liší mluvená a psaná čeština, protože na to máme spoustu dat. Můžeme ukazovat, čím vším drží text pohromadě, protože i o tom se v současnosti ví víc, než se vědělo dřív. Můžeme měnit způsoby, kterými se některá témata celá desetiletí učí, můžeme uvádět souvislosti, které nám samotným pomohly některé pojmy pochopit.
A k druhé části otázky: Psaní učebnic žádné body nepřináší, což je frustrující záležitost, pokud vezmete v úvahu, kolik znalostí a tvůrčího potenciálu kolika lidí je k tomu potřeba. A navíc podle mě je psaní učebnic nejúčinnější forma popularizace vědy vůbec, takže osobně vůbec nechápu, proč nemají výstupy typu učební materiál v RIV žádnou váhu.
Na druhou stranu FF UK nově umožňuje habilitovat se s didaktickým profilem, kde je tvorba učebnic brána jako relevantní činnost. Tak aspoň to je výrazný posun.
Z čeho v učebnici máte největší radost, na co jste nejvíc hrdá?
Mám radost z toho, kolik skvělých textů se nám podařilo do učebnice dostat. Každá kapitola má tři části – komunikační, slohovou a jazykovou – a každá začíná textem, na kterém se ukazují témata dané části. Ze škol přišla zpětná vazba, že žáky texty zaujaly a učitelé a učitelky teď shánějí plné texty knih do knihoven, pokud je tam už nemají. Taky nás hodně povzbudilo, když nám vyučující říkali, že se jejich žáci a žákyně na češtinu těší a sami se na některá témata ptají, kdy je budou dělat. Hrdá jsem i na to, že i když zadání nakladatelství byl na začátku oxymóron, za který by se nemusel stydět ani Mácha – napište inovativní učebnici pro tradiční učitele – máme z nakladatelství zpětnou vazbu, že se nám to asi nakonec po těch letech povedlo. A nakonec jsem hodně vděčná za to, že všechno, čím jsme během pěti let práce na tomhle úvodním dílu prošli, neovlivnilo přátelství, které v týmu máme – že si dál věříme a pracujeme spolu rádi.
Zmínila jste, že každá kapitola má tři části. Můžete je trochu představit?
V komunikační části učebnice žáci a žákyně systematicky trénují pozorování komunikačních situací a vnímání jejich proměnlivosti, rozvíjejí mluvení, naslouchání, čtení i psaní. Učí se být vnímaví k sobě i druhým, učí se účinné způsoby komunikace pro mnoho životních situací. Čerpáme tam třeba i z materiálů Centra Locika, Linky bezpečí, z materiálů věnovaných asertivní komunikaci, bezpečnému pohybu na internetu a sociálních sítích – prostě nabízíme spektrum nástrojů, jak se stávat v komunikaci úspěšnými a cítit se v ní komfortně.
Ve slohové části jsme chtěli ukázat, proč je dobré umět dobře psát, čím se liší texty pro různé komunikační situace a jak se dá psaní trénovat.
A v jazykové části jsme se snažili dát tradiční látce kontext – u všech jazykových prostředků se proto mluví o tom, k čemu slouží v komunikaci. Syntax je od začátku učena valenčně (ale bez terminologického zatížení touhle teorií). A bylo důležité dát náležité místo pravopisu, který podle našich zkušeností zabírá místo z našeho pohledu důležitějším tématům: v učebnici se otevřeně mluví o tom, že pravopis není součást stavby jazyka, ale lidská konvence, a taky je to dovednost, kterou různí lidé i přes všechen trénink zvládnou různě dobře. Stejně jako jakoukoli jinou dovednost.
Co jste na začátku práce na učebnicích nevěděli, co jste se dozvěděli, co jste se naučili, co jste si uvědomili?
Největší uvědomění asi přišlo ohledně rozsahu probíraných témat – museli jsme se naučit dělat zkratku, ale takovou, která nesebere kontext a smysl. Museli jsme se naučit hodně škrtat, zkracovat, zjednodušovat, ale uchovat jádro sdělení. A taky jsme se museli naučit posuzovat, co je pro nás natolik důležité, že to v učebnici chceme i přes odpor učitelů zachovat (to byl například pojem komunikační funkce nebo náznak typologických vlastností češtiny), a co naopak může jít pryč, protože to dráždí zbytečně a odvádí pozornost jinam. Některých věcí, které zmizely, je nám líto, ale buď je dáme do dalších let, nebo jsme vnímali, že je potřeba v zájmu učební praxe nechat to prozatím být (takovým tématem byly třeba změny v kořeni, které provázejí ohýbání slov i slovotvorbu). Taky jsme se naučili trpělivosti – třeba při opakovaném vysvětlování, proč v 6. ročníku nechceme probírat číslovky. Učitelé a učitelky jsou totiž zvyklí, že v 6. ročníku se vždycky probíraly, a my to najednou děláme jinak.
Vaše učebnice je inovativní i v jednom drobném, ale pro leckoho výrazném aspektu: Mezi vzory podstatných jmen máte „starostu“ místo „předsedy“ a „náměstí“ místo „stavení“ – proč jste je vyměnili?
Změnou tradičních vzorů jsme chtěli ukázat, že vzor není morfologická kategorie, tedy něco, co je v jazyce samém, ale pomůcka, kterou si jako uživatelé jazyka stanovujeme, aby nám pomohla mluvit o typech skloňování. Předsedu a stavení jsme nahradili kvůli zastarávání slov a nižší frekvenci, vzor jarní (vzorem moderní) kvůli omezené kolokabilitě (spojitelnosti se jmény různých rodů). Nové vzory všude komentujeme v tom smyslu, že učitelé samozřejmě mohou používat ty zažité, pokud jim nové nevyhovují. Pro nás bylo nejdůležitější, aby se oddělil pojem morfologické kategorie a vzoru. Na to se snažíme dbát v celé učebnici.
Poslední detail: Jsou v učebnici přechodníky?
Přechodníky budou někdy v 9. ročníku, ale jen jako zmínka, čistě pro úplnost. Stejně jako třeba přísudková věta vedlejší, minulý kondicionál apod. Ukázalo se, že pro některé učitele je zařazení těchto témat důležité, tak v učebnici budou, ale bude jim dán náležitě okrajový prostor.
O tom, jak se učí čeština ve školách a jak se školní vzdělávání posouvá, o didaktických mýtech, o tom, co je komunikační výchova, o tom, jaké texty dnes mladí lidé čtou a o mnoha dalších tématech mluvily v podcastu nakladatelství Fraus Klett Před tabulí členky autorského kolektivu Hana Dufková a Jana Šindlerová.
