Odborník v oblasti mediálních studií a sociolog dr. Zdeněk Sloboda se dlouhodobě věnuje výzkumu genderového a LGBTQ+ sociálního hnutí a rodičovství párů stejného pohlaví. V červnu se coby výzkumník FF UK zapojil do řešení ERC Advanced projektu prozkoumávajícího queer příbuzenství ve střední a východní Evropě.
Ve svých výzkumech se věnujete různorodým tématům – od drag kultury přes coming out vietnamských Čechů a Češek nebo jazyk LGBTQ+ komunit až po právní a sociální aspekty života intersex lidí. Jaké společné otázky nebo motivy se podle vás napříč těmito výzkumy opakují?
Co všechna témata propojuje, jsou různé podoby a zkušenosti marginalizace. Ty v těchto případech vyplývají z takzvané heteronormativity, tedy prakticky všudypřítomného předpokladu, že všichni jsme heterosexuální. To se propisuje do společenských institucí, hodnot, norem chování nebo identit, které jsou dostupné jako ty žádoucí, správné, legální, normální nebo třeba zdravé. Významným pilířem heteronormativity je určitá idealizovaná představa „normální rodiny“ – dvou genderově komplementárních, sexuálně exkluzivních a sezdaných dobrých rodičů s vlastními biologickými dětmi. Co témata také propojuje, je intersekcionalita, tedy, že marginalizace vyplývající z heteronormativity se posiluje i rozrůzňuje tím, že se protíná s dalšími sociálními charakteristikami, jako jsou gender, etnicita, socioekonomický status nebo tělesnost.
Vaše práce se opakovaně dotýká otázky viditelnosti – ať už jde o drag performer(k)y, intersex osoby nebo lidi, kteří procházejí coming outem v prostředí etnické menšiny. Jaké dopady může mít větší společenská viditelnost na každodenní život těchto skupin a kde naopak naráží na své limity?
To asi vychází z mé primární specializace – mediálních studií. Viditelnost je důležitá ve chvílích, kdy lidé s určitými charakteristikami pociťují, že jsou se svou jinakostí sami a že to, jací jsou, je vlastně špatně. Pokud chcete řešit nějaký problém individuální nebo systémový (třeba absenci práv nebo předsudečné násilí), musíte problém nejdříve pojmenovat, ukázat jej a pro většinu zpřítomnit. Těžké to je – což je obzvláště případ LGBTQ+ témat a identit –, když jsou k dispozici jen negativní a stigmatizující pojmenování. Ať si čtenářstvo schválně vyjmenuje všechna pozitivní označení pro lidi, které pod tuto zkratku zahrnujeme. Důležité je také si uvědomit, kdo zviditelňuje a s jakým účelem. Některé zviditelňování využívá přetrvávající negativní náboj a stigmatizaci místo jejího odstranění posiluje – typicky skrze vytváření pocitu strachu a ohrožení u většinové společnosti.
Vaše studie ukazují, že zkušenost LGBTQ+ lidí ve střední Evropě se v mnohém liší od západoevropských či severoamerických modelů, které často dominují odborné literatuře. Nakolik je středo- a východoevropský (možná post-socialistický?) kontext svébytný, homogenní a jaké opodstatnění má zkoumat ho jako celek?
Právě projekt Queership si toto bere jako hlavní východisko. Hlavní řešitelka, polská socioložka Joanna Mizielińska je spoluautorkou patnáct let starého textu, kde představuje koncept geotemporality a argumentuje, že vývoj zemí střední a východní Evropy je jiný, válečná, socialistická a transformační zkušenost zásadní a specifická, že nebude následovat postupný progresivní vývoj demokracie a občanské společnosti „Západu“. To se exemplárně ukazuje na vývoji LGBTQ+ práv a společenského uznání. Zároveň argumentuje, že „Východ“ Evropy není rozhodně homogenní, jak se z vnějšku zdá, což je opět na situaci LGBTQ+ lidí a práv markantní. A jsem rád, že European Research Council uznala, že tato jinakost a vnitřní rozmanitost stojí za důkladné prozkoumání i na příkladu homoparentality a queer rodičovství.
Od letošního roku se tedy podílíte na prestižním ERC Advanced projektu Queership, který zkoumá LGBTQ+ rodiny ve střední Evropě. Na co se výzkumně nejvíc těšíte?
Určitě se těším na možnost zabývat se blíže čtyřmi zeměmi regionu, jelikož už asi pět let mám v hlavě téma habilitace, kde se chci zabývat LGBTQ+ hnutím ve střední Evropě. Také se těším na čas, respektive klid, který na celý projekt a jednotlivé výzkumné fáze budeme mít. Těší mě, že se vracím k tématu, kterému jsem se již věnoval a je pro mě i osobně důležité, a k technikám výzkumu, které mě baví. No a v neposlední řadě mám radost z toho, že na čtyři roky vybřednu z prekariátu, ve kterém se v humanitních a sociálních vědách plácáme – posledních 20 let jsem musel kombinovat množství menších a dočasných úvazků a melouchů (zpravidla dohromady nad úroveň jednoho celého úvazku) za platových podmínek, které nedosahovaly ani průměrného platu v Česku, natož v Praze.
Jaké velká věc je ERC Advanced projekt pro Vás a pro Filozofickou fakultu UK?
Je to rozhodně velká, pro mě zásadní věc. Je to ale také vlastně souhra několika věcí. Grant získala Joanna Mizielińska, která do projektu hledala někoho na výzkumné činnosti v Česku. Jelikož se známe z konference z před deseti let, jelikož jsem téma již dříve dělal a jelikož mi doktorát trval tak dlouho, že se stále vejdu do kategorie postdoc, na pozici jsem se ideálně hodil. No a protože Joanna respektovala mou dvacetiletou kariéru a rodičovské povinnosti v Česku, tak se nám podařilo její nové působiště, Varšavskou univerzitu, přesvědčit, aby prostředky alokované na moji pozici vyčlenilo a umožnilo Univerzitě Karlově stát se spolupříjemkyní grantu. Dalo by se i možná říct, že to je takový malý zázrak. Radši to ale interpretuju tak, že jsem si to za ty dvě dekády akademické i občanské aktivity v této oblasti zasloužil.
O projektu Queership
Cílem projektu Queership (plným názvem Rethinking Queer Kinship: LGBTIQ* Families with children in Central and Eastern Europe) je zkoumat rodinné a rodičovské vazby a uspořádání LGBTQ+ lidí ve střední Evropě. Významným východiskem výzkumného týmu je odlišná temporalita – vývoj zemí střední (a východní) Evropy oproti zemím Evropy západní a severní, který se dá právě specificky pozorovat na odlišném právním a sociálním postavení a uznání tzv. queer rodin nejen v porovnání CEE a „západních“ zemí, ale i na významné rozmanitosti uvnitř samotného CEE regionu. Výzkum bude ve čtyřech výzkumných designech (kvantitativně i kvalitativně) zkoumat situaci LGBTQ+ rodin, rodičů a dětí v Polsku, Česku, Maďarsku a Chorvatsku.
Do projektu, na nějž získala ERC Advanced grant prof. dr. Joanna Mizielińska, socioložka z Varšavské univerzity, se od 1. června 2026 na dobu čtyř let jako výzkumný pracovník zapojil dr. Zdeněk Sloboda z Katedry andragogiky a personálního řízení FF UK, Filozofická fakulta UK se stala partnerskou institucí projektu. Celý projekt odstartoval 1. ledna 2026 a potrvá do 30. prosince 2030. Víc informací k projektu najdete na webu Evropské komise CORDIS a na právě budovaném webu projektu.
Mgr. Zdeněk Sloboda, Ph.D.
Specializuje se na mediální gramotnost a mediální pedagogiku, genderová a LGBTQ+ sociální hnutí, rodičovství párů stejného pohlaví a další sociologická témata (sport, média, rodiny, vzdělávání). Pedagogicky působil na několika českých univerzitách, ale i na Univerzitě v Lipsku. Na Katedře andragogiky a personálního řízení FF UK působí od roku 2023.
Podílel se na výzkumných projektech o populismu a rebelii ve střední Evropě, o rodičovských tužbách a intencích gayů, leseb a bi lidí, o partnerských vztazích druhogeneračních Vietnamců a Vietnamek a o sociálních a právních podmínkách života intersex lidí. Je členem poradních orgánů Rady vlády pro lidská práva a Rady vlády pro rovnost žen a mužů. Ve svém volném čase se věnuje loutkovému divadlu, občasně fotbalu a taekwondu a konzumaci televizní produkce, o které někdy píše odborné texty.
