Nové číslo časopisu Estetika: The European Journal of Aesthetics, na němž se podílí Katedra estetiky FF UK, vyšlo 15. března 2023. Obsahuje pět vědeckých studií, knižní recenze a kratší souhrnné studie o dění v jedné z oblastí estetického bádání.
Ve studii „Emilia Dilke on Aesthetics“ Alison Stone (Lancaster University) poukazuje na to, že Emilia Dilke uvedla „argument pro estetismus – a to o čtyři roky dříve než Walter Pater v textu obvykle považovaném za manifest estetismu v Británii, závěru knihy Studies in the History of the Renaissance z roku 1873“.
Článek Tomáše Koblížka (Filosofický ústav AV ČR) „Contemporary Art and the Problem of Indiscernibles: An Adverbialist Approach“ se zaměřuje na umělecká díla, která jsou vizuálně k nerozeznání od běžných věcí, jako je například Brillo Box Andyho Warhola (1964). Porovnává několik estetických teorií z hlediska jejich schopnosti taková umělecká díla pojmout a argumentuje pro upravenou verzi adverbiální teorie, kterou původně navrhl Jérôme Dokic. Výsledný přístup, tvrdí, umožňuje docenit význam estetického zážitku i pro současné umění.
Garcia Chambers (Toyo University) nabízí ve studii „Aesthetic Engagement and Soundscape: A Case of Convenience Store Woman, a Contemporary Japanese Novel“ analýzu primárně sluchového zážitku japonské pracovnice v samoobsluze, jak je popsána v románu Konbini Ningen (2016) japonské spisovatelky Sayaky Muraty. Zvuková krajina obchodu se v jeho analýze stává půdou pro transformativní estetický zážitek.
„The Pictorial Narrator“ od Vanessy Brassey (King’s College London) pečlivě rozvíjí nedostatečně prozkoumané tvrzení, že k vidění narativních obrazů je zapotřebí vypravěče. Obhajuje možnost – a účinnost – postulování obrazového vypravěče chápaného jako vnímající bytost, která má konkrétní úhel pohledu a slouží jako „vstupní brána“ nejen k obsahu obrazu, ale také k jeho výrazu.
Práce „The Implied Designer of Digital Games“ od Nele Van de Mosselaer (Tilburg University) a Stefana Gualeni (University of Malta) aplikuje pojem implikovaného autora, tradičně využívaný v literárních studiích, na interaktivní počítačové hry. Autoři argumentují, že „implicitní návrhář“ počítačové hry je konstruován hráči, a zdůrazňují potenciál konceptu pro další výzkum našich interakcí s virtuálním prostředím.
Onerva Kiianlinna (University of Helsinki) ve své přehledové studii „Co je evoluční estetika? Tři vlny“ charakterizuje a porovnává tři hlavní proudy evoluční estetiky.
Poslední krátký příspěvek je recenze anglického překladu knihy Emmanuela Alloa z roku 2021, Looking through Images: A Phenomenology of Visual Media, od Joachima Rautenberga (Universität Basel).
Časopis Estetika vydává Helsinki University Press ve spolupráci s FF UK. Vychází dvakrát ročně. Jeho obsah je plně dostupný na stránkách estetikajournal.org.
