Filozofická fakulta UK vzpomíná na památku doc. Josefa Matouška

Doc. Matoušek obdržel od prezidenta ČR medaili Za hrdinství in memoriam. K výročí jeho zastřelení dne 17. listopadu 1939 si Pražská studentská sekce České archivní společnosti při Katedře pomocných věd historických a archivního studia FF UK připravila medailonek o jeho životě a odkazu. V den výročí organizuje také pietní akt spojený s položením věnců.


Josef Matoušek se narodil 13. ledna 1906 v Hořicích, vyrůstal v Praze, kde po absolvování gymnázia studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vedle toho studoval také na Státní archivní škole, kde složil zkoušku v červnu 1931. Na univerzitě se 18. prosince 1935 habilitoval jako žák Josefa Šusty pro obor novějších dějin obecných.

Počátky jeho badatelského zaměření ležely v období 19. století. Teprve když byl vyslán v letech 1929–1930 do Říma a Milána s úkolem pracovat na přípravě edice nunciaturní korespondence Caesare Speciana (1592–1598), došlo k posunu jeho zájmu jednak časově k době rudolfinské, jednak věcně, když se začal zabývat také italskými dějinami 19. století.

V souvislosti s přípravou edice nunciaturní korespondence vznikla také Matouškova habilitační práce Turecká válka v evropské politice v letech 1592–1594. Obraz z dějin diplomacie protireformační (1935). Na stejné téma přednášel Josef Matoušek na přelomu srpna a září 1938 na VIII. mezinárodním sjezdu věd historických v Curychu.

Pokud jde o studie věnované italským tématům, zajímal se zejména o risorgimento a odraz sjednocovacího procesu Itálie v českém prostředí. Z tohoto zájmu vznikly tři studie Z novějších studií italských o risorgimentu (Český časopis historický 1933), Z dějin a dějepisectví dělnického hnutí ve Francii a v Italii (1936) a Fašismus a italské dějepisectví (Český časopis historický 1938). Připravovanou studii o Giuseppe Mazzinim již Josef Matoušek nestihl dokončit, stejně jako přípravu edice Specianovy nunciaturní korespondence.

Z dalších prací Josefa Matouška je nutno připomenout podíl na pátém dílu Dějin lidstva, pro něž zpracoval téma „Katolická reformace a zápas o východní Evropu“ (1938), a skutečnost, že jako historický redaktor psal hesla do Ottova slovníku naučného nové doby. Kromě řady studií a článků v různých časopisech také přispíval hojnými recenzemi a zprávami zejména do Českého časopisu historickéhoČasopisu archivní školy.

Josef Matoušek byl členem Československé národní demokracie, posléze Národního sjednocení a nakonec Národního souručenství. Již od studentských let se věnoval přednáškové a publikační činnosti v Modré revui a v brožurách Národního sjednocení, kde se projevuje jeho kritický postoj k Benešově koncepci politiky. Po celou dobu ale zůstal také vědcem, politice se výhradně věnoval až v posledním půl roce života, kdy si díky svým kritickým postojům vysloužil zákaz přednášet na aktuální politická témata. Po tomto půl roce byl docent Josef Matoušek 17. listopadu 1939 v brzkých ranních hodinách zatčen a téhož dne spolu s představiteli českého studentstva v Ruzyni popraven.

Připomínání památky docenta Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a archiváře Josefa Matouška, které si dala Pražská studentská sekce České archivní společnosti při Katedře Pomocných věd historických a archivního studia FF UK za cíl ve svém programovém prohlášení, realizuje každoročně vždy 17. listopadu pořádáním pietního aktu u hrobu Matouškových rodičů na pražském hřbitově na Malvazinkách, jakožto symbolického „místa paměti“. Tělo popraveného Josefa Matouška bylo zpopelněno v Liberci, ale popel rodině předán nikdy nebyl.

Hrobové místo se spolku v rámci programu Správy pražských hřbitovů „Adopce hrobů významných osobností“ podařilo adoptovat, a tak bylo možné díky podpoře Filozofické fakulty Univerzity Karlovy vedle pravidelného úklidu hrobového místa nechat nově vyzlatit nápis s verši Matouškovy matky Magdaleny. Ta sepsala ve své knize Nezhojí všechno čas (1948) rodovou kroniku a na ni navazující vzpomínky na syna.

Vedle vlastní adopce a každoročního pietního aktu uspořádala Pražská studentská sekce České archivní společnosti při příležitosti kulatého výročí úmrtí 5. listopadu 2019 vzpomínkovou besedu k připomenutí událostí 17. listopadu 1939 a pietní akt spojený s položením věnců na tři „místa paměti“ – k pamětní desce obětí z řad zaměstnanců někdejšího Archivu země České v dnešní budově I. oddělení Národního archivu v Dejvicích, dále k pamětní desce na domě Matouškových ve Švédské ulici na Smíchově a na hrob Matouškových rodičů na hřbitově na Malvazinkách. Zároveň byla k výročí publikována podrobnější studie, ve které zájemci najdou detailnější informace o vědeckém a veřejném působení docenta Matouška (Kristýna Ansorgová a Jan Hanousek: Docent Josef Matoušek a jeho vědecká a politická činnost. Paginae Historiae. Sborník Národního archivu. ISSN1211-9768. 29/1, Praha 2021, s. 218–240.) V době covidové jsme se scházeli opět pouze v úzkém kruhu na hřbitově.

O významu památky popravených 17. listopadu 1939 svědčí i skutečnost, že byl docent Josef Matoušek jedním z těch, kterým letos u příležitosti státního svátku 28. října prezident republiky udělil Medaili Za hrdinství in memoriam. Tu jménem Filozofické fakulty UK převzal proděkan pro informační zdroje Jan Koura.

Jan Hanousek


Newsletter FF UK

Newsletter FF UK