Nově jmenovaný docent z Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK se ve své habilitační práci „Studies in Information Structure and Reference“ (Studie o aktuálním členění a nominální referenci) zabývá aktuálním větným členěním a jeho vztahem k syntaxi a sémantice v rámci modelu gramatiky. O svém výzkumu podrobněji hovoří v rozhovoru.
Ve své habilitační práci se zabýváte aktuálním větným členěním, které každý z nás, často nevědomky, dennodenně používá. Dovedl byste ho více vysvětlit?
Zamyslíte-li se nad párem vět Šla do O2 areny na Harryho Stylese. a Šla na Harryho Stylese do O2 areny., které se liší v uspořádání svých slov, patrně ucítíte jemný významový rozdíl. Spíše než ve významu se však liší v tom, v jaké situaci či v jakém kontextu je vhodné je použít.
Pokud například chcete poopravit konverzačního partnera, který právě řekl Eva šla do O2 areny na Stinga, dává smysl zareagovat výpovědí Ne, šla do O2 areny na Harryho Stylese., nikoliv výpovědí Ne, šla na Harryho Stylese do O2 areny. Výpověď tedy členíme podle aktuálních potřeb s ohledem na to, co jí předchází či kterou její část potřebujeme zdůraznit: na části kontextově zapojené – šla do O2 areny – a části nové či případně kontrastivní – na Harryho Stylese, a nikoliv na Stinga.
Mohl byste přiblížit, v čem spočívá přínos Vaší habilitační práce?
Slovosled je jedním z prostředků tzv. aktuálního členění výpovědi. V české jazykovědné tradici se dokonce považuje za prostředek pro aktuální členění nejdůležitější. V několika studiích zahrnutých v mé habilitační práci však na základě experimentálních dat ukazuji, že ještě důležitější než slovosled je větná prozódie – zvukové vlastnosti věty.
Vyslovíte-li například větu Mirek hraje volejbal., možná ucítíte, že její prozodické centrum, tedy pocitově nejsilnější důraz, je umístěno na posledním členu věty – slovu volejbal. Již od 50. let díky jazykovědci prof. Františku Danešovi víme, že prozodické centrum je vždy obsaženo v ohnisku výpovědi, nazývaném taky réma, což je ve větě nová či kontrastivní část. Zmíněná výpověď by tak mohla být vhodnou odpovědí na otázku Jaký dělá Mirek sport?
Ptáme-li se naopak Kdo hraje volejbal?, původní výpověď – tj. Mirek hraje volejbal. s důrazem na volejbal – již vhodná není. Ponecháme-li stranou nevětnou odpověď (Mirek), existují v zásadě dvě možnosti, jak na danou otázku odpovědět. Jednou z možností je změnit slovosled – Volejbal hraje Mirek. Druhou možností je slovosled zachovat a umístit prozodické centrum na réma – MIREK hraje volejbal. Obě zmíněné možnosti přitom mají jedno společné: prozodické centrum je umístěno v rématu výpovědi.
Ve studiích ukazujeme, že slovosledná změna není přímým odrazem aktuálního členění, nýbrž je jen druhotná. Jde o použití takového slovního pořádku, v němž se ohnisko nachází v pozici, do níž přirozeně klademe prozodické centrum, tj. na konci věty.
Zaměřoval jste se na nějaký specifický jazyk – češtinu nebo jiný?
Ve své práci se zaměřuji primárně na češtinu, místy však také na další slovanské jazyky, jako je ruština, polština a slovenština, ale také na němčinu a některé africké jazyky, konkrétně bantuský jazyk basaá a Grassfields jazyk awing.
Proč jste v práci použil zrovna tyto malé neevropské jazyky? Mají něco společného s českým aktuálním větným členěním nebo je používáte jako kontrast? Mluvíte jimi?
Články o afrických jazycích vznikly v rámci velkého projektu, tzv. collaborative research center, o aktuálním členění větném na Postupimské univerzitě v Německu, jehož jsem byl 5 let součástí. Projektu se mohli zúčastnit i stážisté. Jedním z nich byl Paul Bassong z University of Yaoundé v Kamerunu, který je rodilý mluvčí jazyka basaá, jímž hovoří asi 300 tisíc Kamerunců. Dalším byl Henry Fominyam, rodilý mluvčí awing, jazyka z rodiny Grassfields jazyků, jímž hovoří asi 20 tisíc Kamerunců. Měl jsem to štěstí, že jsem společně s některými dalšími jazykovědci a těmito stážisty mohl spolupracovat.
Osobně však těmito jazyky nemluvím, jednalo se o důkladný sběr jazykového materiálu od rodilého mluvčího, který se posléze na dálku ověřoval dalšími mluvčími. Metoda se někdy nazývá – ne úplně trefně – „terénní výzkum“ z anglického „fieldwork“. Výsledkem spolupráce jsou i články obsažené v habilitaci.
Jako mnohé jiné jazyky subsaharské Afriky, i tyto mají tu vlastnost, že pro kontrastivní rematizaci – např. Volejbal hraje MIREK, ne PAVEL. – používají do značné míry gramatikalizované částice. Jedná se o částice, které je v určitých kontextech nutné použít – podobně jako v češtině nelze vynechat osobní koncovku na přítomných tvarech sloves – kamarád pracuj-e / kamarádi pracuj-í apod., ale nikoliv jen *kamarád pracuj, či v angličtině nelze vynechat člen u počitatelných podstatných jmen v jednotném čísle – I read a/the book, ale nikoliv *I read book.
Při spolupráci nás zajímala jak syntax, tak i sémantika těchto částic, respektive to, co nám mohou říct o fungování aktuálního členění obecně. Navzdory v literatuře často obhajovaným tvrzením jsme se pokusili dokázat, že tyto částice nejsou pouhé rematizátory, nýbrž že zesilují sémantický význam tvrzení.
Ptáte-li se na vztah s češtinou či jinými evropskými jazyky, tak styčné body bychom určitě našli, byť existuje i mnoho důležitých rozdílů, např. ten, že ve zmíněných jazycích není pro vyjádření aktuálního členění využita prozódie. Nešlo zde však primárně o srovnání s češtinou, nýbrž spíše o příspěvky obecnělingvistické.
Všiml jsem si, že stojíte za syntakticko-sémantickou výzkumnou skupinou. Mohl byste krátce popsat její činnost?
Jedná se o skupinu, již jsem založil díky programu Primus, spolufinancovaném Univerzitou Karlovou a Filozofickou fakultou UK. Cílem skupiny je výzkum syntaxe a sémantiky češtiny a někdy i jiných jazyků pomocí kvantitativních – experimentálních a korpusových – metod. Jedná se tedy o propojení tradiční teoretické syntaxe a sémantiky s moderními metodami jazykového výzkumu. K tomuto přístupu se snažím vést studenty, z nichž někteří jsou i zapojeni ve výzkumných projektech.
Aktuálně ve spolupráci s kolegy z Berlína řešíme projekt QueSlav, zaměřený na syntax, sémantiku a pragmatiku zjišťovacích otázek v češtině, ruštině a polštině. V přípravě jsou i projekty další, je však příliš brzo na to, abych se o nich zmiňoval konkrétněji.
Michal Otáhal
Radek Šimík vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a doktorát získal v nizozemském Groningenu. V letech 2010–2019 působil v grantových projektech v Německu, ve kterých se sice nepočítalo s výukou, ale přesto vedl semináře v Berlíně a Vratislavi. Od roku 2019 působí na Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK, kde kromě přednášek a závěrečných prací vede mladší kolegy ke společným přednáškám na prestižních mezinárodních konferencích. Zabývá se teoretickou a empirickou lingvistikou, zejména pak syntaxí, sémantikou a pragmatikou. Konkrétními oblastmi zájmu jsou doplňovací a zjišťovací otázky, vztažné věty, aktuální členění, částice či reference nominálních frází.
