„Univerzita nemůže sedět potichu v knihovně, studenti a pedagogové musí ukázat, jak fantasticky dovedou své obory kultivovat. Zejména humanitním oborům otevírají kulturně-kreativní centra jako Kampus Hybernská nové možnosti, jak komunikovat s veřejností,“ říká dr. Andrea Průchová Hrůzová. Badatelka se věnuje výzkumu kulturně-kreativních univerzitních platforem v ČR a zahraničí.
V souvislosti s vaším výzkumem jsem narazila na výraz inovační univerzitní inkubátor. Co si pod tím má člověk představit?
Termín inovační inkubátor původně pochází z oblasti start-upů, které souvisí s podnikáním mladých lidí, často absolventů škol v oblasti ekonomie a nových technologií. Inkubátory jim poskytnou prostor na určitou dobu, během které mají možnost rozjet svůj vlastní projekt, sehnat sponzory, mají čas se profesionalizovat. I u nás se můžeme setkat s podobným prostředím, které rozvíjí mladé podnikání.
Vedle toho pak vznikají projekty spojené se sociálním podnikáním. Někdo má například skvělý nápad na neziskový projekt, který pomáhá seniorům nebo se začleňováním znevýhodněných skupin ve společnosti. Zde už ekonomicky zaměřené inkubátory nepomohou. V případě sociálního podnikání, v neziskovém sektoru, v oblasti kultury, když někdo spouští vzdělávací platformu, sérii workshopů nebo galerii, tam už se tolik sponzorů nenajde, a proto přichází na řadu univerzita.
Ta může vytvořit univerzitní inkubátory, tedy prostory, v nichž se budou odehrávat jak technologické projekty, tak zde zároveň bude prostor pro projekty vzdělávací. Na FF UK se vyučuje obrovské množství jazyků, nová média, knihovnictví – oblasti vzdělávání a technologií s fakultou výrazně souvisí, proto by studenti měli mít možnost a hlavně prostředí, ve kterém budou moct své humanitně orientované projekty dál rozvíjet.
Jak se od inovačních inkubátorů liší kulturně-kreativní centra? Mají nějaký specifický cíl?
Kulturně-kreativní univerzitní centra kladou důraz právě na kulturní a vzdělávací program pro veřejnost. Mohou nabízet přednášky, školku pro zaměstnance, odbornou knihovnu přístupnou veřejnosti, galerii, workshopové dílny, mediální laboratoře. Ideální je, když se inkubátor a kulturně-kreativní centrum propojí, a vznikne tak místo, které nabízí kulturní program pro veřejnost a zároveň disponuje potenciálem generovat reálně fungující projekty, z nichž má veřejnost také další prospěch.
Humanitní výzkum čelí mnoha předsudkům; často je mu vyčítáno, že představuje pouze teorie, které nelze ve „skutečném světě“ aplikovat a které nejsou přínosné pro společnost, protože v porovnání s technickými nebo přírodními vědami nepřináší přímý či kvantitativně vykazatelný zisk. Otázka aplikovaného výzkumu a uplatnění ale není tak jednoduchá. Co vlastně já, například jako socioložka, mohu přinést společnosti? Přece strašně moc, protože rozumím tomu, jak funguje. Jenže zde není vidět onen přímý přínos, například, že bych vyvinula lék, objevila buňku anebo naprogramovala software. Univerzitní inkubátory a kulturně-kreativní centra dokážou veřejnosti humanitní výzkum představit a ukázat, že i studentské projekty jsou pro společnost opravdu přínosné.
Kulturně-kreativní centra navíc plní tzv. třetí roli univerzity. Vedle vzdělávání studentů a výzkumu by měla univerzita kultivovat veřejnost, sdílet svoji znalost, bránit normy a hodnoty demokratické společnosti. To je role, na kterou se dnes často zapomíná. V zahraničí se tato centra nazývají „angažovaný kampus“, což může být pro někoho problematický výraz konotovaný s politikou, podle mě je ale přesný a výstižný.
Podle některých by univerzita měla být nestranná, opanovaná hájemstvím starých věd a tradic. Ale v současné době, kdy je politická sféra ovládaná ekonomickými zájmy a tlaky, nemůže univerzita sedět v tichu knihovny. Na jednu stranu je důležité udržovat jistou tradici vědění, na druhou je ale univerzita jedním z mála prostorů, kde mají mít lidé možnost svobodně vystoupit a na základě dobrých výzkumů být schopní zasáhnout a říct, že je ve společnosti něco špatně.
Vy se fungováním těchto center zabýváte v rámci výzkumného projektu na FF UK. Můžete přiblížit, co konkrétně zkoumáte?
Výzkum je součástí grantového projektu KREAS, na kterém pracuje několik výzkumných skupin. Z našeho týmu jsem ten článek, který se zabývá kulturně-kreativními centry. Konkrétně mám za úkol zmapovat, jakým způsobem inkubátory a centra fungují v zahraničí, abychom pro FF UK mohli vytvořit co nejlepší vizi rozvoje a fungování Kampusu Hybernská, který je ve své podstatě jediným kulturně-kreativním univerzitním centrem v celé České republice.
Na začátku výzkumu jsem dala dohromady skupinu zahraničních studentů, se kterými jsem mapovala vybrané země. Takto jsme společně prošli téměř 40 univerzitních center sídlících především v Německu, Polsku, Slovensku a Rakousku, dále ve Spojených státech amerických, Velké Británii a v Austrálii. Zaměřili jsme se na několik zásadních aspektů; konkrétně nás zajímalo, na jaká témata se centra soustředí, jaký typ programu nabízí, dále jsme analyzovali způsoby financování a komunikace s veřejností.
Na základě výsledků jsme vytvořili základní typologii center a s Kampusem Hybernská jsme začali vytvářet strategii, jak by měl ideálně fungovat. Jaký typ programu by měl nabízet, jak by mělo probíhat financování a oslovování sponzorů či jak nejlépe komunikovat s veřejností, městem a univerzitou.
Jedním z výstupů výzkumu bude konference „Kampus Hybernská jako centrum inovací“, na které se 30. září sejdou zástupci domácích a zahraničních kulturně-kreativních center. S nimi se chceme nejenom seznámit a navázat spolupráci, ale také sdílet konkrétní problémy, na které oni sami narazili, když své projekty startovali a dále rozvíjeli.
Jak si vede Kampus Hybernská v porovnání se zahraničím? Vyniká něčím, nebo naopak má ještě co dohánět?
Vize Kampusu je skutečně unikátní, a to jednak snahou spojit kulturní centrum s inkubátorem a pak šíří nabízeného programu. Ve světe jsou většinou centra striktněji vyprofilovaná a zaměřená na jedno konkrétní téma, které prosazují. Kampus Hybernská zrcadlí vše, co nabízí Filozofická fakulta UK. Jde o neuvěřitelné množství menších témat spjatých s mnoha desítkami oborů. Takové tematické bohatství v kulturně-kreativních centrech běžně nenajdete.
Na jednu stranu je to velmi zajímavé, protože jde o programové unikum s obrovským potenciálem přilákat široký okruh zájemců. Na stranu druhou může vyvstat i obtíž, protože se onen obrovský záběr musí dobře ukotvit. Postupem času se zdá, že Kampus Hybernská nachází své ukotvení zejména v otázce veřejného vzdělávání a vzdělávání k demokratickým hodnotám. Jeho náplň sjednocuje otázka svobodného a kritického myšlení, což je v současné době téma důležitější než jakékoli jiné.
Říkáte, že Kampus je jedinečný i v porovnání se zahraničními univerzitami. Je oproti tomu v zahraničí zřetelný jiný trend, který jste na základě svého výzkumu vypozorovala?
V zahraničí se centra ubírají několika směry. V první řadě je to oblast sociální spravedlnosti. Momentálně se hodně řeší téma migrace, multikulturalismu, inkluze, témata spojená s genderem a feminismem. Na to se soustředí mnoho center, zejména kulturní a univerzitní centra ve velkých městech na severu USA.
Naopak univerzitní centra na jihu USA jsou spojena především s enviromentální tematikou. Studenti zde pro města a neziskové organizace provádí výzkumy životního prostředí a pracují s místními komunitami. Centra jim tímto způsobem také nabízí možnost vyzkoušet si vést vlastní projekty, což je pro ně skvělá příležitost a zkušenost.
Třetí směr, jenž je přítomný zejména v Evropě, je výzkum urbanismu, konkrétně se může jednat o rozvoj vize tzv. smart cities, ale i měst, která například nejsou rasově segregovaná, která jsou ekonomicky otevřená anebo v nich funguje udržitelný turismus.
Myslíte si, že pro kulturně-kreativní centra existuje nějaký vzor? Například nějaká země, která je v tomto směru hodně napřed?
Spíše než konkrétní zemí může být takovým vzorem univerzita, v rámci které kulturně-kreativní centrum vzniká. Tato centra reagují zásadně na problém, který v té určité zemi je. V USA je to klimatická krize a otázky sociální spravedlnosti, v Německu zase velmi rezonuje problematika multikulturalismu a s ní spojené fenomény migrace a inkluze. Centra vždy odráží lokální společnost, a tak to má být.
Rolí univerzity je v daném prostoru aktivně vystupovat a být v něm srozumitelná. Je důležité, aby univerzita byla vidět v zahraničí, aby se dělaly mezinárodní výzkumy, zároveň by tu ale měla být univerzita také pro veřejnost, vzdělávat ji, inspirovat a moderovat diskuzi. Přestože Kampus Hybernská pokrývá širokou nabídku různorodých témat, je pro nás důležité, aby jeho program byl především o kritickém myšlení, o ochraně demokracie a dostupnosti vzdělávání. A když se podíváme, co se děje v české společnosti, tak ono kritické myšlení a výchova k demokracii se nám dnes dost hodí.
Na to docela sedí již zmíněné označení angažovaný kampus.
Určitě. Já si myslím, že ta představa univerzity jako apolitické instituce je zastaralá a mylná, protože je velký rozdíl mezi tím být apolitický a svobodný. Univerzita by neměla být apolitická, ale svobodná a svoboda se generuje politikou. Univerzita v podstatě být politická musí, protože ona generuje onu svobodu a měla by ji také chránit. Jestliže na univerzitě nemůžeme říkat to, co si myslíme a co nám ukážou transparentní výzkumy, tak je v tu chvíli něco špatně. A zároveň je něco špatně, pokud tyto informace máme a nejsme schopni je předávat dál.
Akademická sféra, a v současnosti zejména humanitní obory, by se měla dokázat přes platformy jako Kampus Hybernská prezentovat veřejnosti a ukázat lidem, co všechno studenti společně s učiteli dokážou. Centra jako Kampus by měla odrážet spektrum studentských aktivit, protože univerzitu tvoří především studenti. Zároveň by platformy měli využívat pedagogové k prezentaci svých oborů, které dokážou naprosto fantasticky kultivovat, a demonstrovat tak, jaké nové znalosti mohou tyto obory veřejnosti přinést.
Existují v České republice další podobná centra jako Kampus Hybernská?
Stejné centrum jako Kampus neexistuje, jsou zde ale další platformy, které obdobným způsobem usilují o komunikaci univerzity směrem k veřejnosti. V Brně se chystá kreativní hub Údolní, fungovala zde kavárna Praha v Brně, na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně jde zase o prostor UPPER. Další projekt vzniká na Univerzitě Komenského v Bratislavě, kde kolegové startují prostor UniverSaal, fungující podobně jako Kampus Hybernská. Zde může výhledově začít velmi zajímavá česko-slovenská spolupráce. Jinak u nás v podobném rozsahu jako Kampus Hybernská nic dalšího nefunguje, což je svým způsobem výzva do budoucna, a to jak pro ostatní, tak pro univerzitu.
Tereza Šindelářová
| Andrea Průchová Hrůzová, Ph.D., je teoretičkou vizuální kultury, badatelkou a pedagožkou. Předměty spojené s teorií a metodologií vizuální kultury vyučuje na FSV UK, Prague College a Scholastice. V oblasti výzkumu spolupracuje s Akademií věd ČR, Národním filmovým archivem, Ústavem pro studium totalitních režimů a Univerzitou Karlovou. Založila a vede Platformu pro studium vizuální kultury Fresh Eye. Je držitelkou Fulbrightova stipendia, stipendia Georg Eckert Institute, stipendií Hlávkovy nadace Nadání, tvůrčího stipendia Visual Studies Workshop a nominantkou Ceny Jacquesa Derridy 2018. Do českého jazyka přeložila výbor esejí Způsoby vidění Johna Bergera a spolupodílela se na překladech Teorie obrazu W. J. T. Mitchella a Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa. V zahraničí publikovala formou samostatných kapitol věnovaných zejména vztahu vizuální kultury a kolektivní paměti v Palgrave Macmillan, Springer Publishing House a Turku University Press. |
