S lítostí a smutkem sdělujeme, že v pondělí 18. 3. 2019 zemřel ve věku 63 let významný český historik umění prof. PhDr. Vojtěch Lahoda, CSc.
Profesor Lahoda se specializoval na dějiny a teorii českého modernismu a avantgardy zasazené do evropského kontextu a na dějiny českého moderního umění druhé poloviny 20. století, které vnímal v celé jejich šíři, složitosti i mezioborovém přesahu. Celý svůj život věnoval vědecké práci v Ústavu dějin umění AV ČR, kde byl i dlouhá léta ředitelem. V roce 1999 byl jmenován docentem pro obor dějiny a teorie umění, v roce 2007 profesorem. Od roku 2001 vyučoval na Ústavu dějin umění FF UK v Praze a přednášel i dějiny moderního a současného umění na pražské FAMU.
Lahoda své budoucí vědecké směřování předznamenal již ve své diplomové práci o Karlu Černém na katedře dějin umění FF UK v Praze v roce 1979. Během 80. let začal publikovat v časopisech Umění, Výtvarná kultura a Výtvarný život, kde je podepsán především pod texty zabývajícími se osobnostmi českého a světového kubismu (Josef Čapek, Karel Černý, Emil Filla, Pablo Picasso), uměním avantgardních hnutí 20. let (Devětsil a sociální civilismus), ale i soudobým uměním (Karel Malich). Z osobností českého moderního umění věnoval Lahoda intenzivní zájem poznání díla Karla Černého a především se dále věnoval osobnostem Emila Filly a Zdenka Rykra. Snaha o zhodnocení jejich díla vyústila jak v monografické zpracování jejich tvorby, tak v rozsáhlé výstavní projekty. Tvorbou a odkazem Zdenka Rykra se zabýval v několika vlnách již od poloviny 90. let a dalo by se říci, že tohoto, do té doby ne příliš známého, umělce znovu objevil pro veřejnost. Mimo to je Lahoda autorem řady knižních monografií zpracovávajících tvorbu Jana Autengrubera, Libora Fáry, Miroslava Hájka, Josefa Sudka, Karla Teigeho, ale i sbírkotvornou činnost Vincence Kramáře, díky čemuž významně přispěl k poznání dějin českého umění 20. století. Hlavní náplní Lahodovy práce byly kromě knižního zpracování tvorby jmenovaných umělců i výstavní projekty, ve kterých tvorbu vybraných autorů umisťoval do evropského kontextu. Nesoustředil se však jen na jednotlivé osobnosti, ale svými texty se snažil postihnout i přesah určitých fenoménů.
Profesor Vojtěch Lahoda byl respektovanou a vysoce ceněnou autoritou oboru doma i v zahraničí, jak o tom hovoří řada významných mezinárodních projektů, kterých se účastnil či se na nich podílel nebo je i sám inicioval. Jeho jméno bylo zárukou neotřelého pohledu na svět dějin umění a nejvyšší kvality pedagogické práce přenesením a zapojením aktuálních výsledků vědecké práce do výuky i seznamováním studentů s nejnovějšími poznatky mezioborového bádání. Jeho přednášky a semináře byly studenty oblíbené, se zájmem očekávané a s nadšením navštěvované.
Předčasný odchod tohoto moudrého a laskavého člověka je velkou ztrátou nejen pro všechny jeho blízké, přátele, kolegy a studenty, ale i pro celý obor dějin umění.
