Novořečtina oslavila v Kampusu Hybernská několik výročí

V letošním roce si připomínáme hned několik výročí souvisejících s řeckou kulturou v Čechách; 10 let od obnovení pražské neogrecistiky, 70 od let založení novořeckého lektorátu na FF UK a 70 let příchodu řeckých uprchlíků do Československa roku 1948. U příležitosti těchto výročí se setkali 5. června absolventi a studenti novořečtiny FF UK.

Česká neogrecistika má za sebou dlouhou tradici

Pomineme-li spontánní kontakty s řeckou kulturou jako byly nadějné překladatelské pokusy z novořečtiny Václava Bolemíra Nebeského a jeho Novořecké písně vydané roku 1864 a později zhudebněné Antonínem Dvořákem, nebo aktivní účast Jiřího Gutha Jarkovského v olympijském výboru prvních novodobých her v Athénách roku 1896 za předsednictví Dimitria Vikelase, hojně pak do češtiny překládaného řeckého autora, byli to hlavně středoškolský profesor Jaroslav Šťastný (1862–1932) spolu se svou řeckou manželkou Charikleou Karmitsi, kteří se už na počátku 20. století pokoušeli zavést novořečtinu na pražskou Filozofickou fakultu a ukotvit ji tak v českém vysokoškolském vzdělávacím systému.

České styky s východním Středomořím a Egyptem, kde v té době řečtina byla ještě rozšířeným dorozumívacím prostředkem, byly na vysoké úrovni a novořečtině se vyučovalo na Obchodní akademii v Praze již od roku 1880. Šťastný začal pracovat na učebnici novořeckého jazyka, slovníku a na dějinách novořecké literatury, a nakonec prosadil lektorát novořečtiny na Vysoké škole obchodní v Praze. Za své celoživotní úsilí šířit novořeckou kulturu byl v roce 1925 vyznamenán prezidentem Řecké republiky řádem Vykupitele.

Novořecké bádání mělo podporu též u proslulého klasického archeologa Antonína Salače (1885–1960). Také on se pokoušel zavést výuku novořečtiny na pražskou Filozofickou fakultu, ovšem jeho snaha zřídit lektorát novořecké filologie došla naplnění až později, ve zcela odlišných souvislostech, tj. s příchodem tisíců řeckých uprchlíků do Československa v roce 1948. Zavedení novořečtiny na FF UK tak bylo politickým aktem. Vedoucím lektorátu se tehdy stal Dimitrios Papas (Ɨ1963), jehož nahradil další z řady řeckých politických uprchlíků, historik Teodor Nedělka (Ɨ1987), absolvent Filozofické fakulty MU v Brně.

Propagace neogrecistiky a novořecké kultury v 2. polovině 20. století

Propagátorka novořecké kultury Růžena Dostálová

O vzdělávání v oblasti neogrecistiky a propagaci novořecké kultury v Čechách se v druhé polovině 20. století zásadním způsobem zasloužila Růžena Dostálová (1924–2014).

Roku 1998 spoluzaložila Českou společnost novořeckých studií a o deset let později neogrecitiku v rámci Ústavu řeckých a latinských studií v Praze. V roce 2010 Růžena Dostálová získala od prezidenta Řecké republiky Karola Papulia státní vyznamenání Commandeur de l´Ordre du Phénix za celoživotní dílo.

Noví pražští posluchači nastoupili v roce 2008 a první tři absolvovali v září roku 2011. Za desetileté trvání Novořecké filologie evidujeme 77 studentů nastoupivších do prvního ročníku, z nichž doposud sedmnáct úspěšně absolvovalo na povinném dvouoboru a získalo bakalářský titul.

Jak na svá studia vzpomínají absolventi novořečtiny?

Sofie Zorić Kakulli začala studovat novořečtinu, protože se chtěla dozvědět více o historii země, ze které pochází, literatuře a také lépe pochopit fungování řeckého jazyka jako takového, který už prakticky ovládala. 

Pracovala jsem přitom na plný úvazek a studovala jsem povinný dvouobor. Z toho důvodu pro mě bylo studium citelně náročnější a celý průběh studií komplikovanější. Navíc jsem si jako druhý obor vybrala starořečtinu, která pro mě nebyla jednoduchá, ale hlavně jsem se potýkala s nedostatkem času na studium. Studium jsem tedy po jednom roce musela ukončit. Hned další rok jsem se znova přihlásila na novořečtinu a jako druhý obor jsem si vybrala jihovýchodoevropská studia, se zaměřením na srbský jazyk a literaturu. Studium jsem úspěšně absolvovala v roce 2016.

Když bych měla říct, co pro mne bylo nejtěžší, byla to právě kombinace studia dvouoboru s prací na plný úvazek a také starořecký jazyk, který je na novořečtině povinný. Naopak ráda vzpomínám na všechny profesory, kteří byli po celou dobu studia velmi nápomocní a ochotní. To vidím jako velké plus hlavně pro studenty v prvním ročníku, kdy se teprve rozkoukávají. I když se studium v mém profesním životě zatím nijak nepromítlo, už proto, že jsem se již před začátkem studia dala jiným směrem. Rozhodně však nezavrhuji, že se bych své studium v budoucnu mohla profesně uplatnit.

Marie Kvasničková si zamilovala Řecko během letních dovolených, kam s rodiči každý rok jezdila.

Tehdy jsem si se zájmem opisovala fonetický slovníček základních řeckých výrazů, které Řekové oceňovali milým úsměvem za snahu. Ke studiu novořečtiny na FF UK jsem se dostala relativně náhodou, přilákalo mě primárně studium španělského jazyka, které však vyžadovalo druhý obor. Teprve tehdy jsem objevila možnost studovat novořeckou filologii a neváhala se na ni přihlásit.

Absolventka novořeckých studií Marie Kvasničková

Studium novořecké filologie bylo v mých očích příkladné. Studenti, kteří se na tento obor přihlásili, byli většinou stejně jako já nadšenci, a tak docházeli na hodiny se zájmem. Profesoři tak zase rádi předávali studentům své znalosti, svůj kladný vztah k Řecku a věnovali jim maximální pozornost. Atmosféra na hodinách byla velmi pozitivní a rodinná. Také fakulta pořádala mnoho přednášek a zájmových aktivit. 

Nejtěžší pro mě byla samotná výuka novořeckého jazyka, která vyžadovala dlouhé hodiny strávené nad učebnicí. Velmi mi pomohl měsíční stipendijní pobyt v Řecku, který jsem díky fakultě mohla absolvovat a kde probíhala intenzivní výuka se studenty novořečtiny z celého světa. Tehdy jsme se poprvé setkala s cizinci, kteří měli vyšší jazykovou úroveň řečtiny, nicméně jejich projev byl oproti rodilým mluvčím jednoduchý a snáze „pochytitelný“, což mi velmi prospělo v praxi a dále motivovalo. S mnoha absolventy studijního programu jsem dodnes v kontaktu.

Po absolutoriu jsem hledala uplatnění, kde bych využila svých jazykových schopností a zkušeností ze studia. S vidinou práce v zahraničí jsem nastoupila na Ministerstvo zahraničních věcí České republiky a dnes pracuji na velvyslanectví České republiky v Athénách, kde aktivně své nabyté znalosti uplatňuji a plním si svůj dětský sen.

V srpnu roku 2013 zavítal do Prahy Efstathios Psaltis, australský Řek a jeden z vůbec prvních absolventů české neogrecistiky. V Praze se též setkal s vyučujícími obnoveného oboru, kterým poskytl rozhovor. Efstathiovy vzpomínky přetiskujeme.

Jeden z prvních absolventů neogrecistiky Efstathios Psaltis

Jako dvacetiletý jsem přijel do Prahy z australské Adelaidy v lednu 1950. Původně jsem chtěl zamířit do Řecka, abych sledoval průběh občanské války jako korespondent australských novin. Mezitím však válka skončila a já jako Australan řeckého původu jsem se zařadil do komunity řeckých emigrantů, která se o něco dříve usadila v bývalém Československu. V roce 1954 jsem začal studovat anglickou a novořeckou filologii na Univerzitě Karlově v Praze. Profesorem novořečtiny byl tehdy docent Dimitris Papas. Pod jeho vedením jsem se naučil řeckou gramatiku a rozšířil si své znalosti z řecké literatury a z dějin Řecka. Velmi živě si vzpomínám na debaty, které jsme spolu vedli. Docentu Papasovi také vděčím za to, že dodnes mluvím plynně řecky. 

Po návratu do Austrálie v roce 1959 jsem se živil jako profesor řečtiny na gymnáziu v Adelaidě. Spolupracoval jsem také s tamní početnou řeckou obcí. Asociace pravoslavných řeckých komunit jižní Austrálie mě potom v roce 1968 požádala, abych připravil nové učebnice řečtiny, které měly nahradit ty, které nám posílala tehdejší řecká junta. Při této práci jsem čerpal cenné informace z čítanek, které v Československu používaly děti řeckých emigrantů. Od roku 1971 jsem pak působil jako lektor na Technickém institutu Jižní Austrálie, kde jsem učil také řecké reálie a řeckou literaturu. Od roku 1973 jsem učil na katedře novořečtiny Adelaidské univerzity – College of Higher Education, která připravovala učitele novořečtiny na výuku tohoto jazyka v australských školách. Zároveň jsem se podílel na tvorbě nových výukových programů.

V období 1971 až 1979 jsem pracoval jako vedoucí všech škol Řecké asociace pravoslavných obcí Jižní Austrálie, které tehdy čítaly 1 100 žáků a 25 učitelů. Redigoval jsem řadu učebnic pro řecké děti, které se už narodily v Austrálii. Zároveň jsem si doplňoval svou kvalifikaci – studoval jsem psychologii, sociologii, starořečtinu a lingvistiku na Adelaidské univerzitě. Nechtěl jsem totiž zaostávat za novými metodologickými trendy, které byly aplikovány ve výuce jazyků. Řečtinu jsem učil až do důchodu. Jak vidíte, postavil jsem celý svůj profesní život právě na znalostech, které jsem získal během svého studia v Praze.

Nyní je to už pátá návštěva Prahy od návratu do Austrálie. Je to pro mě vždy dojemné setkání. Byl jsem šťastný, že jsem zase mohl procházet po jejích ulicích a parcích. Navštěvovat muzea, divadla, a především antikvariáty Prahy a zároveň mít zase tolik příležitostí používat český jazyk. Když jsem šel darovat do univerzitní knihovny několik anglických knih, k mému velkému překvapení jsem se dozvěděl o existenci oboru novořečtina. Hned jsem kontaktoval učitele a využil možnosti se s nimi sejít a vyměnit si dojmy a zkušenosti. Tímto setkáním vyvrcholil můj pobyt v Praze.

 

 

 

 

 

 

 

Program setkání v úterý 5. června v Kamusu Hybernská 4:

  • 16:00 – 17:00

setkání studentů a absolventů novořecké filologie / συνάντηση φοιτητών και αποφοίτων νεοελληνικής φιλολογίας

  • 17:00 – 17:30      

laudatio / χαιρετισμοί

  • 17:30 – 18:00

přednáška Ztracené žižkovské teké aneb maloasijské rembetiko­ ­– písně řeckého undergroundu (prosloví Timur Aidarbekov) /

διάλεξη για τον Χαμένο τεκέ του Ζίζκοφ ή άλλως το μικρασιατικό ρεμπέτικο – τραγούδια του ελληνικού underground (προλογίζει ο Timur Aidarbekov)

  • 18:00 – 20:00

Qaraba Ensemble koncert / συναυλία του συγκροτήματος Qaraba Ensemble

 

 

 

 

 

 


Newsletter FF UK

Newsletter FF UK