Zemřel významný psycholog prof. Jaromír Janoušek

ruze

V úterý 10. října 2017, ve věku 86 let, zemřel prof. PhDr. Jaromír Janoušek, DrSc., emeritní profesor Univerzity Karlovy. Katedra psychologie FF UK a česká psychologická obec ztratily vynikajícího odborníka, významnou osobnost v oboru sociální psychologie s domácím i mezinárodním respektem, laskavého a moudrého člověka, který dovedl pomoci a podpořit nejen ve věcech odborných.

Jaromír Janoušek se narodil 19. března 1931 v Polici nad Metují. Matka byla učitelka, otec soudce. Rané dětství prožil v Chotěboři, kam se celý život rád vracel, i když od roku 1937 žil s rodiči v Hradci Králové. V roce 1950 tam zakončil maturitou studium na reálném gymnáziu.

V letech 1950–54 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy filozofii a psychologii. Studium zakončil obhajobou diplomové práce „Gnozeologický význam Pavlovova učení o analyticko-syntetické činnosti mozku“. V roce 1957 dokončil vědeckou aspiranturu na filozofické fakultě Lomonosovovy univerzity v Moskvě disertační prací „Biologické předpoklady subjektivního odrazu objektivního světa“, kde měl možnost setkávat se s S. L. Rubinštejnem, školitelem mu byl světově proslulý neurofyziolog A. L. Lurija, který patřil k nejbližším spolupracovníkům neméně celosvětově postupně doceňovaného L. S. Vygotského. Moskevský pobyt umožnil Jaromíru Janouškovi seznámit se také s koncepcí činnosti a vývoje psychiky A. N. Leonťjeva.

V tehdejším Československu se spolu s A. Jurovským, působícím na Slovensku, zasloužil o prosazení sociální psychologie jako disciplíny nezbytné pro vysvětlení fungování lidské psychiky. V roce 1961 na prvním kongresu Československých psychologů vystoupil J. Janoušek s referátem, ve kterém poukázal na metodologickou nezbytnost zavést do psychologického výzkumu otázky zkoumání sociální determinace psychiky. Výsledkem bylo nejen zřízení oddělení sociální psychologie na půdě ČSAV, ale také zavedení předmětu sociální psychologie na vysokých školách, kde se vyučovala psychologie.

Jeho pracovní aktivity byly spojeny s Katedrou filozofie FF UK, dále s Pedagogickým ústavem J. A. Komenského ČSAV, později se spolupodílel na založení Psychologického ústavu ČSAV, kde vedl oddělení sociální psychologie a úzce spolupracoval s Katedrou psychologie FF UK. V letech 1981–1990 byl vedoucím tohoto pracoviště. Podařilo se mu spojit roztříštěné a odborně úzce zaměřené členy do jednoho funkčního celku. Vždy dbal o to, aby katedra vedle pedagogické činnosti byla zapojena do řešení vědecko-výzkumných úkolů. Na všech pracovištích, která J. Janoušek vedl, dokázal kolem sebe vytvořit tým, který řešil zásadní otázky psychologie (např. socializace, sociální motivace, společná činnost, skupinové řešení problémů).

V roce 1983 se stal profesorem, v roce 1986 doktorem psychologických věd (DrSc). V roce 1990 pak prof. Jaromír Janoušek odjel na roční studijní pobyt do USA, kde se ve Stanfordu stal členem výzkumného týmu Centra pro pokročilá studia v sociálních a behaviorálních vědách. Navázal zde na dřívější spolupráci s významnými sociálními psychology, jako byl H. Kelley, R. Zajonc, D. Campbell, M. Deutsch aj. Po návratu působil v obnoveném Psychologickém ústavu FF UK až do jeho sloučení s katedrou psychologie a jeho odborné zaměření se posunulo na uplatnění sociální psychologie v ekonomické praxi.

Mezinárodního uznání dosáhl za úsilí o propojení severoamerické, západoevropské a východoevropské sociální psychologie. V říjnu 1968 za mimořádně dramatických okolností, důkladně zdokumentovaných v zahraniční literatuře, dokázal zorganizovat v Praze konferenci zástupců těchto částí světa. Setkání významně přispělo k rozšíření Evropské asociace experimentální sociální psychologie, ale bylo také mocným stimulem pro rozvoj sociální psychologie v Československu. V té době byl členem několika mezinárodních výborů pro sociální psychologii a stal se představitelem Evropské asociace experimentální sociální psychologie pro střední a východní Evropu. Roli prostředníka mezi východní a západní sociální psychologií plnil následující dlouhá léta.

Odborně u Jaromíra Janouška nejprve dominovala obecná psychologie poznávacích procesů. Později se stala těžištěm jeho práce sociální psychologie, ale stejně tak se věnoval nejobecnějším otázkám lidské psychiky a vědomí, kde vyzvedává jejich významovou povahu. Jeho celoživotním výzkumným tématem byla komunikace. V roce 1968 publikoval práci Sociální komunikace, jež je dosud chápána za přelomovou ve výkladu tohoto sociálně psychologického tématu. S kolektivem autorů připravil jednu z prvních původních učebnic sociální psychologie (1988) a vůbec první učebnici metod sociální psychologie u nás (1986). Jeho poslední publikace Psychologické základy verbální komunikace vyšla v roce 2015.

Jeho vědeckovýzkumné, pedagogické a organizátorské aktivity jsou těsně spjaty s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy. Především svými stěžejními publikacemi reprezentoval „pražskou linii“ sociální psychologie formovanou jeho působením a spojenou s aktivitami na katedře psychologie. Výrazně se věnoval studentům doktorských studijních programů.

Základní životopisné údaje prof. Jaromíra Janouška dokladují jeho výjimečný význam pro utváření a rozvíjení sociální psychologie u nás, pro mimořádně významnou roli na poli široké mezinárodní spolupráce.

S hlubokou úctou a smutkem se s profesorem Jaromírem Janouškem loučí kolegové a studenti z Katedry psychologie FF UK.

Parte-Jaromír-Janoušek