Ve středu 29. března 2017 zemřela ve věku 85 let anglistka PhDr. Marcela Kuncová, jejíž jméno je těsně spjato s pražskou anglistikou poválečného období.
Marcela Kuncová byla žačkou nejvýznamnějších následovníků Viléma Mathesia – profesorů Bohumila Trnky, Josefa Vachka a Ivana Poldaufa. Jako adeptka lingvistiky navštěvovala Trnkovu Odbornou skupinu pro funkční jazykozpyt při Kruhu moderních filologů již od jejího založení v r. 1956. Na Katedru anglistiky a amerikanistiky na FF UK nastoupila v druhé polovině 60. let po zrušení Univerzity 17. listopadu, kde pracovala pod vedením Ivana Poldaufa, který podnítil její zájem o lexikologii. Na Katedře anglistiky FF UK působila až do r. 1990. Vyučovala zde všem lingvistickým disciplínám, byla mj. jednou z prvních, kdo ve svých seminářích seznamoval studenty v té době s nejmodernější mluvnicí R. Quirka a kol. A Grammar of Contemporary English (1972), a to už krátce po jejím vydání. K jejím nejvlastnějším tématům však patřila stylistika a lexikologie a zejména problematika frázových sloves. V nesnadných sedmdesátých letech normalizace představoval tehdejší kolektiv anglistů zvláštní ostrůvek soudržnosti a pohody – Marcela Kuncová s Jarmilou Emmerovou, Eliškou Hornátovou a Jiřím Noskem (a také Olgou Krijtovou) trávili volný čas i mimo fakultu na společných výletech. Stovky studentů si budou Marcelu Kuncovou pamatovat jako anglofila s vášní pro britský styl a humor, nadšence pro západní lingvistiku.
