Prof. Jindra a prof. Janoušek převzali jmenovací listiny

Prof. PhDr. Zdeněk Jindra, CSc. (*1931) vyučoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obecné dějiny novověku a podílel se v té souvislosti na napsání vysokoškolské učebnice Dějin novověku (pod red. K. Mejdřické) sv. I.–II. Praha 1969 a na sv. III. (pod red. K. Gajana) Praha 1973. Z pedagogické práce těží rovněž skriptum Základy historické heuristiky, Praha 1982. Poté, co v roce 1990 inicioval založení katedry, nyní Ústavu hospodářských a sociálních dějin FF UK, se plně věnoval rozvíjení nově ustaveného oboru a specializoval se na hospodářský vývoj střední Evropy v 2. polovině 19. století, zejména na problematiku zbrojních koncernů a dějin bankovnictví, a na první světovou válku. K jeho stěžejním pracím patří První světová válka (1984), Der Rüstungskonzern Fried. Krupp AG 1914–1918 (1986), Když Krupp byl „dělovým králem“ (2009), Der Bahnbrecher des Stahl- u. Eisenbahnzeitalters. Fa Krupp 1811-90er Jahre des 19. Jh. (Stuttgart 2013). Významný je jeho autorský a editorský podíl na kolektivních monografiích, v prvé řadě na Dějinách bankovnictví v českých zemích (1999) s Františkem Vencovským, Jiřím Novotným, Karlem Půlpánem a Petrem Dvořákem, nejnověji na Dějinách hospodářství českých zemí od počátků industrializace do konce habsburské monarchie (2006, 2. vyd. 2014) s Ivanem Jakubcem. Posledně uvedenou učebnici vydalo naklad. Karolinum v druhém, širším vydání pod názvem Hospodářský vzestup českých zemí od poloviny 18. století do konce monarchie, Praha 2015.

Prof. PhDr. Jaromír Janoušek, DrSc. (nar. 19. 3. 1931), vystudoval v letech 1950–1954 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy filozofii a psychologii. V době studia měl možnost setkávat se s významnými osobnostmi tehdejší psychologie, jako byl prof. Doležal, prof. Příhoda nebo prof. Tardy, jehož výklad filozofických otázek psychologie byl pro něj obzvlášť inspirující. V roce 1957 dokončil aspiranturu na filozofické fakultě Lomonosovovy univerzity v Moskvě, kde měl možnost setkávat se s S. L. Rubinštejnem, školitelem mu byl světově proslulý neurofyziolog A. L. Lurija, který patřil k nejbližším spolupracovníkům neméně celosvětově postupně doceňovaného L. S. Vygotského.  Moskevský pobyt umožnil J. Janouškovi seznámit se také s koncepcí činnosti a vývoje psychiky A. N. Leonťjeva, jehož práce byly později přeloženy do mnoha jazyků.

Jeho pracovní aktivity byly následně spojeny s Katedrou filozofie FF UK, dále s Pedagogickým ústavem J. A. Komenského ČSAV, později se spolupodílel na založení Psychologického ústavu ČSAV, kde vedl oddělení sociální psychologie a spolupracoval s katedrou psychologie FF UK. V letech 1981–1990 byl vedoucím Katedry psychologie FF UK a podařilo se spojit roztříštěné a odborně úzce zaměřené členy do jednoho funkčního celku. Vždy dbal o to, aby katedra vedle pedagogické činnosti byla zapojena do řešení vědecko-výzkumných úkolů. Na všech pracovištích, která J. Janoušek vedl, dokázal kolem sebe vytvořit tým, který řešil zásadní otázky psychologie (např. socializace, sociální motivace, společná činnost, skupinové řešení problémů).