Ve Vydavatelství FF UK vychází první svazek vybraných literárních studií a statí nejvýznamnějšího představitele české germanistiky před druhou světovou válkou, Otokara Fischera (1883–1938).
Otokar Fischer byl významným literárním historikem, kritikem a teoretikem, ale také překladatelem, básníkem a dramatikem. Vedle germanistiky se rovněž podstatně zapsal do dějin literárněvědné bohemistiky a oboru propojujícího zájmy obou filologií, germanobohemistiky. Výraznou pozornost věnoval teatrologickým otázkám. Během pětatřicetileté odborné kariéry zveřejnil bezmála tři tisíce příspěvků ve vědeckých publikacích, sbornících, časopisech i v denním tisku, psaných kromě češtiny také v němčině a francouzštině. Literární studie a stati I, první díl celkem dvousvazkového výboru, který Vydavatelství FF UK vydává ve spolupráci s Institutem pro studium literatury a jehož grafická úprava se inspiruje známou odeonskou řadou podle návrhu Jana Jiskry, přináší bohemistické a germanobohemistické studie a obecně koncipované texty o problematice tvorby, dramatu a dramaturgie nebo o podstatě literárního překladu. Výbor uspořádal Josef Čermák, strojopis připravil na konci osmdesátých let pro tehdejší nakladatelství Odeon Emanuel Macek, definitivní podobu současnému výboru dal Michael Špirit.
Více o obsahu prvního svazku a ukázku v podobě stati O nevyslovitelném, zabývající se nevysvětlitelnými, intuitivními aspekty tvorby, najdete v e-shopu.
| Otokar Fischer (20. 5. 1883 – 12. 3. 1938) vystudoval germanistiku a romanistiku na pražské univerzitě české i německé, část studií absolvoval v Berlíně (1905, doktorát získal v Praze za práci H. W. v. Gerstenbergs Rezensionen in der Hamburgischen Neuen Zeitung). Pro obor dějin německé literatury se 1909 habilitoval spisem Die Träumen des Grünen Heinrich, 1917 byl jmenován mimořádným, 1927 řádným profesorem na pražské filozofické fakultě, 1930 se stal ředitelem tamních germanistických studií. Pedagogickou, kritickou a publicistickou činnost provázely Fischerovy rozsáhlé organizátorské aktivity zejména v divadelní oblasti: 1911–1912 byl dramaturgem Národního divadla, 1935 se stal šéfem činohry ND (1933 vydal teoreticky a historicky založenou práci Činohra Národního divadla do roku 1900). Zemřel na infarkt v den připojení Rakouska k nacistickému Německu. Napsal rozsáhlé monografie H. v. Kleist a jeho dílo (1912), Friedrich Nietzsche (1913), Heine (2 sv., 1923–1924) a knižní studie Zu Immermanns Merlin (Dortmund 1909), Otázky literární psychologie (1917), K Ohlasu písní ruských (1932), Šaldovo češství (1936) a Václav Tille (1938). Je autorem 16 básnických sbírek a 7 divadelních her. Překládal dramata a básně především z angličtiny (Marlowe, Shakespeare, Shelley), francouzštiny (Corneille, Molière, Villon) a němčiny (Heine, Kleist, Nietzsche /mj. Tak pravil Zarathustra, 1914/, Schiller, Wedekind); pro Goethovy české spisy uspořádal a přeložil 9 svazků, mj. i Fausta (1928). |
