Krejčí František

František Krejčí

  • 21. 8. 1858, Hostinné – 24. 5. 1934, Praha

  • děkanem: 1923/1924

  • filozof, psycholog

  • František Krejčí byl synem berního úředníka. Gymnaziální studia absolvoval postupně v Hradci Králové, Litomyšli a nakonec v Praze na Akademickém gymnáziu. V letech 1875–1879 studoval klasickou filologii, estetiku, filozofii a psychologii na pražské filozofické fakultě. Poté se stal středoškolským profesorem. Roku 1899 se habilitoval na docenta a od roku 1912 působil jako profesor na české filozofické fakultě. Byl spoluzakladatelem prvního českého odborného filosofického časopisu, Česká Mysl. Jeho výrazně empiristické pojetí filosofie se projevuje například odmítáním pojmu duše, zapojením do antiklerikálního hnutí (aktivním členem hnutí Volná myšlenka) či snahou založit etiku na biologických evolučních základech.

    Za první světové války spolupracoval Krejčí s domácím odbojem vedeným Maffií. V letech 1918–1920 byl členem Revolučního Národního shromáždění a v letech 1920–1925 senátorem za Československou stranu národněsocialistickou.

    Krejčí byl vůdčím představitelem českého pozitivismu, který horlivě šířil i mimo akademické prostředí. Patřil k zakladatelům novodobé české psychologie. K jeho základním dílům patří Filosofie přítomnosti a Filosofie posledních let před válkou.