Severská inspirace: zpráva z cesty do Helsinek – 1. část

V listopadu 2016 jsme jako čtyřčlenná skupinka knihovníků z Knihovny FF UK ve složení Martin Bartoš (podpora vědy, open access a e-learning), Jan Kamenický (vedoucí Knihovny Jana Palacha FF UK), Klára Rösslerová (ředitelka Knihovny FF UK) a Tomáš Vejvoda (Propagace služeb, PR) vyrazili do Helsinek, hlavního města Finska, a za čtyři dny jsme tam navštívili 6 různě zaměřených knihoven. Stáž v Helsinkách navázala na dříve absolvované zahraniční cesty do Norska, Irska, Rakouska a Německa a i tentokrát bylo hlavním cílem pozorování knihovních institucí v jejich každodenním provozu, nahlédnutí do zákulisí prostřednictvím komentovaných prohlídek a odborných prezentací, které nám vždy velmi ochotně a profesionálně zajistili pracovníci navštívených knihoven. Každý z členů naší výpravy se navíc v diskuzích s pracovníky knihoven zaměřil na „svou“ problematiku – témata jako např. způsoby podpory vědy, management a zajištění provozu knihoven, knihovní služby, problematika centralizace systému knihoven, způsoby propagace služeb, webové služby knihoven, jednotný vizuální styl aj.

Víte, že…

Finsko je země s druhým nejvyšším zastoupením uživatelů knihoven v obyvatelstvu v Evropě? 39.53 % populace je registrováno v knihovně. Vyšší zastoupení čtenářů v obyvatelstvu má pouze Island (40, 96 %). Češi jsou s 13, 63 % na 13. místě.

zdroj: Průzkum organizace EBLIDA z let 2013 – 2015

První knihovnou v našem programu byla v úterý ráno Národní knihovna Finska neboli Kansalliskirjasto, která sídlí v historické budově od architekta Carla Ludwiga Engela z poloviny 19. století. Role národní knihovny se ve Finsku nijak zásadně neliší od rolí, které naplňují národní knihovny jinde v Evropě. Zvláštností je ale organizační zařazení Národní knihovny pod Helsinskou univerzitu, funguje jako její nezávislý institut. Finská národní knihovna je specifická bohatým zastoupením ruské a slovanské literatury v jejích sbírkách, což historicky vychází z faktu, že bylo Finsko od první dekády 19. století až do získání nezávislosti v roce 1917 součástí Ruského impéria, z něhož dostávala knihovna povinný výtisk. Tento fond i nadále rozvíjí, zaměřuje se zejména na společenské a humanitní vědy. Národní knihovna Finska tak disponuje vůbec největší sbírkou rusistického fondu 19. století mimo území Ruska a navíc je pro badatele ze světa snadno dostupná.

Po pár hodinách strávených v Národní knihovně jsme se přemístili jen o několik bloků dál (centrum Helsinek je tak malé, že máte všechno jako na dlani), abychom se dostali do další z knihoven z našeho programu, univerzitní knihovny Helsinské univerzity, neboli Helsingin Yliopiston Kirjasto. Univerzitní knihovna nám byla samozřejmě profesně bližším prostředím, než knihovna národní. Univerzita a potažmo knihovna sídlí v budově zvané Kaisa House, což je oceňovaný skvost moderní architektury z roku 2012, za kterým stojí architektonické studio Anttinen Oiva a které posbíralo řadu odborných architektonických cen. Knihovna je skutečně vyšperkovaná i z pohledu interiérového designu a v šesti podlažích (celá budova je jedenáctipatrová) nabízí na 1000 studijních míst, z nichž některá jsou zařízena nábytkem světově proslulých designerů (např. židle od Davida Rowlanda či křesla od Ilmari Tapiovaara nebo Yrjö Kukkapuro).

Vysoká úroveň architektonického řešení, velkorysost prostoru a designová vytříbenost knihovny Helsinské univerzity je rozhodně největším rozdílem oproti mnoha českým (nejen) univerzitním knihovnám. Příliš nás nepřekvapilo, že podobně jako v berlínských univerzitních knihovnách, i v Helsinkách se dnes knihovní akvizice orientuje prakticky výhradně na informační zdroje v elektronické podobě. Pro představu roční náklady knihovny Helsinské univerzity na akvizici dosahují téměr 6 milionů Euro, z čehož více než 86 % směřuje právě do elektronických zdrojů.  I české univerzitní knihovny, včetně těch na UK se k tomuto trendu v posledních letech přibližují. Jedním z cílů, které jsme si domů přivezli, je do budoucna výraznější snaha o lepší viditelnost a snazší použitelnost elektronických zdrojů, které naše univerzita a fakulta předplácí – nezbytný předpoklad pro silnější orientaci na elektronický obsah. Z obecnějšího pohledu však můžeme s potěšením konstatovat, že co se týče nabídky služeb, jejich nastavení a kvality za Finy nijak viditelně nezaostáváme.  Rozdíl je snad jen ten, že u nás jeden knihovník musí sám často zvládat něco, na co mají knihovny ve Finsku sestavené celé týmy pracovníků.

Protože knihovník nemá knihoven nikdy dost, rozhodli jsme se v úterý ještě neplánovaně rozšířit náš program a dát na radu knihovnice z Helsinské univerzity, abychom z Helsinek vyjeli do nedalekého městečka Espoo na poloostrově Otaniemi. V tamním kampusu technické Aaltovy univerzity (Aalto-yliopisto) se nachází nově otevřené studijní centrum v čerstvě zrekonstruované budově slavného finského architekta Alvara Aalto. Studijní centrum je kombinací knihovny a studentského komunitního prostoru a ve dvou patrech nabízí stovky studijních a odpočinkových zón osazených nábytkem nejrůznějšího stylu a charakteru od závěsných vejčitých křesel, které možná znáte z žižkovské televizní věže nebo z Ještědu, přes konvenční křesílka, židle, až po obyvatelné výklenky ve stěnách. Finové jsou celosvětově největšími konzumenty kávy, a proto jsou malé či větší kavárny zcela běžnou součástí knihoven, ani my jsme neodolali a v kavárně studijního centra jsme si vychutnali čaj a kávu.

autor: Tomáš Vejvoda, Knihovna Jana Palacha FF UK

Konec první části, v druhém díle reportáže z Helsinek si přečtete o tam, jak vypadá v Helsinkách veřejná městská knihovna nebo úzce zaměřená knihovna, specializovaná na klasickou hudbu a hudební vědu.