Ústav Dálného východu FF UK s hlubokým zármutkem oznamuje, že 20. ledna 2016 po krátké nemoci zemřela doc. PhDr. Věnceslava Hrdličková, CSc., dlouholetá učitelka Ústavu Dálného východu FF UK, mezinárodně uznávaná badatelka v oblasti asijské orální literatury, překladatelka a autorka knih o čínské a japonské kultuře a umění.
Poslední rozloučení s paní docentkou Hrdličkovou se koná ve čtvrtek 28. ledna ve 14:00 ve velké obřadní síni krematoria v Praze Strašnicích.
Docentka Věnceslava Hrdličková, rozená Stunová, se narodila 16. 9. 1924 v Praze. V letech 1945–1950 studovala japanologii a sinologii na Filozofické fakultě UK; během studia absolvovala společně se svým manželem a celoživotním spolupracovníkem Zdeňkem Hrdličkou dvouletý studijní pobyt na Graduate School Harvardovy univerzity. Postgraduální studium absolvovala také na FF UK, kde roku 1967 obhájila kandidátskou práci. Od roku 1954 působila s delšími přestávkami na někdejší katedře věd o zemích Asie a Afriky až do svého vynuceného odchodu do důchodu. Přednášela především dějiny čínské literatury a čínské reálie. Starší generace dnešních sinologů si pamatuje její poutavé přednášky, které představovaly světlý bod v šedi normalizační doby. Vzpomínáme také na laskavý přístup paní docentky, s nímž nás prováděla úskalími oboru, který se v 70. a 80. letech minulého století stal obětí normalizační politiky, navíc vevázané do širších geopolitických sporů a konfliktů.
Předmětem vědeckého zájmu docentky Hrdličkové byla čínská a japonská lidová literatura, zejména výzkum dnes již téměř vymizelých druhů vypravěčství, způsobů výuky profesionálních vypravěčů, orální realizace, kinetického kódu atd. Na počátku 50. let během terénního výzkumu v Číně pořídila unikátní zvukové nahrávky. Na téma vypravěčů posléze uveřejnila svoji první knihu (ve spolupráci s manželem) a řadu článků v anglickém i českém jazyce a patří k uznávaným autoritám tohoto tématu ve světové sinologii. Příběhy vypravěčů také překládala, knižního vydání se zatím dočkaly pouze překlady z japonštiny, s výjimkou jednoho časopisecky publikovaného čínského vyprávění o tom, jak Wu Sung holýma rukama zabil tygra.
Další oblastí zájmu docentky Hrdličkové byl fenomén zahrady v Číně a Japonsku (Umění čínských zahrad, Umění japonských zahrad). Zahradami se zabývala jako komplexním kulturním jevem, včetně možností uplatnění východoasijské estetiky v evropském prostředí. Za normalizace, kdy prostor pro vědeckou práci v oblasti sinologie a japanologie byl velmi zúžený, se společně s manželem obrátila k projektům oslovujícím širší veřejnost. Stala se spoluzakladatelkou Bonsai klubu Praha a na jeho půdě pak realizovala přednášky a interní publikace studií o čínské a japonské zahradě v širších kulturních souvislostech. V době, kdy publikovat cokoliv o Číně v regulérním nakladatelství bylo v podstatě nemožné, tato činnost Bonsai klubu představovala výjimečný prostor pro všechny zájemce o čínskou kulturu.
Manželé Hrdličkovi sbírali čínské a japonské umění, zejména keramiku, a na toto téma publikovali a účastnili se výstav. Zájem o zahrady a umění se následně promítl i do celoživotního zájmu docentky Hrdličkové o kulturu dynastie Sung a postavu básníka, filosofa a znalce umění Su Tung-pchoa. Paní docentka odešla ve chvíli, kdy pracovala na monografii o této velké postavě čínské kultury.
Do širšího čtenářského povědomí se docentka Hrdličková zapsala literárními překlady, zejména z japonštiny. Překládala zejména pohádky a klasickou i moderní vypravěčskou literaturu (například Kouzelná tykev, Sanjutei Enčó: Pivoňková lucerna, antologie japonského vypravěčství Smích je mým řemeslem a další). Příležitostně časopisecky publikovala také ukázky z klasické i moderní čínské literatury. Její překlady tradiční japonské a čínské literatury jsou čtivé, skvěle zprostředkují smysl pro humor v původních dílech a otevírají čtenářům pohled do nitra starých východoasijských kultur. Na začátku roku 1989 vydala antologii čínské povídky z doby po Kulturní revoluci (Jarní hlasy), která představuje průlomové dílo v oblasti moderní čínské literatury v českém překladu.
Docentka Hrdličková byla dlouhá léta členkou řady domácích i mezinárodních učených společností (Česká společnost orientalistická, Obec překladatelů, The Asiatic Society of Japan, americká The Japan Society, Nordic Institute of Folklore a European Association of Chinese Studies). V roce 1990 byla jmenována čestnou členkou Univerzitní bonsajové společnosti v Budapešti. V témže roce se stala první předsedkyní a později čestnou předsedkyní obnovené Česko-čínské společnosti, nezávislého spolku zájemců o čínsku kulturu, který musel svou činnost přerušit na počátku 50. let. Získala také řadu domácích i mezinárodních ocenění (zlatá plaketa F. Palackého AV ČR za zásluhy ve společenských vědách a zlatá medaile Masarykovy akademie umění).
