Zemřel dr. Vladimír Binar, literární vědec, editor, spisovatel a překladatel

Ústav české literatury a komparatistiky FF UK s hlubokým zármutkem oznamuje, že 13. ledna 2016 náhle zemřel náš kolega a přítel, dlouholetý člen ÚČLK FF UK v Praze PhDr. Vladimír Binar.

Poslední rozloučení s panem doktorem se uskuteční v pátek dne 22. ledna 2016 ve 14:00 v kapli sv. Václava v Praze na Vinohradském hřbitově (v blízkosti Strašnického krematoria).

_____________________________________________________________________

Prozaik, básník, literární historik a editor, překladatel Vladimír Binar (6. 10. 1941 ve Velkém Meziříčí – 13. 1. 2016 v Praze) se narodil v rodině berního úředníka. Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Opavě (1958) nebyl z politických důvodů přijat k vysokoškolskému studiu a pracoval jako papírenský a betonářský dělník. Od 1961 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy bohemistiku a filozofii; 1965–1968 byl v rekonvalescenci po komplikovaném úrazu. 1969 nastoupil jako asistent na katedru české literatury FF UK. 1975 dostal výpověď a živil se jako editor, překladatel z francouzské a slovenské literatury a jako nakladatelský redaktor. 1990 se vrátil na FF UK. Pro Binarovu původní tvorbu jsou důležité pobyty ve Francouzské Polynésii, odkud pochází jeho žena Miroslava (Misla).

Jako editor se profiloval v souvislosti se samizdatovými aktivitami. 1974 založil spolu s Bedřichem Fučíkem samizdatovou edici Rukopisy VBF Praha, pro kterou edičně připravil čtrnáctisvazkové Dílo Jakuba Demla (1978–1983, s B. Fučíkem), sedmisvazkové Dílo Bedřicha Fučíka (1986–1989, knižně 1992–2006, 7 sv.) a další díla. Publikoval zde i vlastní práce. Jeho literárněhistorické studie tematicky čerpají zejména z díla Jakuba Demla a české literatury první poloviny 20. století (soubor studií Čin a slovo, samizdat 1978, rozšířeno tiskem 2010). Binarovu básnickou (soubor Hlava žáru, samizdat 1986, tiskem 2009) a prozaickou tvorbu charakterizuje fascinace každodenním životem, do něhož se však neustále vlamuje sen. Konfrontace snu a reality se v Binarově díle podílí na utváření vize ideální lidské pospolitosti, která umocňuje a povznáší základní prožitek bolestného údělu člověka. V prózách Vladimíra Binara ji zastupuje především prostředí polynéských ostrovů, ale také pražských hospod, činžovního domu ap. (Číňanova pěna, samizdat 1981, Revolver Revue 2000, Dimanche à Paris, samizdat 1986, Revolver Revue 2002; tiskem spolu s prózou Měsíc ve žních souborně pod titulem první z nich 2011; dopisový román Emigrantský snář, 2003). Variace snu a skutečnosti však nabývají v prózách rovněž významově temných poloh, kdy sen spíše vyhrocuje trpkost života, určenou klíčovými projevy času – jeho konečností, pomíjivostí, vržením člověka do opuštěnosti a nicoty. Tento úhel Binarova pohledu na svět nabyl na síle zejména v románu Playback (samizdat 1981, tiskem 2001), lyrickém toku postřehů, dojmů a vizí.

Výroční cenu Nadace Český literární fond za rok 2009 v kategorii literární tvorba získal Binar za knihu Hlava žáru, v roce 2012 byl za triptych Číňanova pěna vyznamenán Cenou Česká kniha a Cenou Jaroslava Seiferta. (jwi)

 

binar


Související články